Nová knižní cena? Ano, Česká kniha!

Vytvořeno 9. 5. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Mohlo by se zdát, že na české literární scéně je cen neúměrně mnoho a jejich počet snižuje prestiž ocenění. Česká literatura čelí tlaku literatury zahraniční, občas i nevalné kvality, a pro mladé začínající autory není jednoduché najít vydavatele, který by se jejich knihou zabýval, a ani zkušení, ostřílení spisovatelé neprodávají tolik výtisků, kolik by si přáli. Soutěže a ceny alespoň částečně pomáhají dostat jména autorů a názvy jejich děl do povědomí čtenářů. I přesto, že se prestiž oceňování snižuje s jejich rostoucím počtem, je vznik nové, takové, pro kterou se podaří získat dostatečnou podporu a dát ji smysl, dobrá zpráva. Ceně Česká kniha dává smysl její propojení se zahraničními nakladateli, kteří by tak měli být motivováni k překladům vítězných děl. Plánovanému účelu je přizpůsobena i struktura poroty - má být složena ze tří akademiků, tří překladatelů, tří knihkupců a vítěze minulého ročníku. Jména porotců jsou uveřejněna na internetových stránkách  www.ceskakniha.com.

Letos je nominováno těchto sedm titulů: Lucemburská zahrada Michala Ajvaze, Číňanova pěna Vladimíra Binara, Kobold Radky Denemarkové, Mrtvý muž Bianky Bellové, Schweik it easy Josefa Moníka, Bankrot Viktora Šlajchrta a Pasáž Sylvy Fischerové. Některé z těchto knih jsou čtenářům známé již z nominací na Magnesii Literu, jejíž výsledky už známe. Jiné jsou trochu překvapivé. Je škoda, že se mezi nominované nedostala kvalitní povídková kniha Jiřího Kratochvila Kruhová leč, a pozoruhodné knihy Umřel jsem v sobotu Josefa Formánka a Marta v roce vetřelce od Petry Soukupové se nedostaly ani mezi tituly soutěžní. Ale vraťme se zpět k sedmici titulů, mezi nimiž se skrývá ta, která bude 19.5.2012 v rámci knižního veletrhu Svět knihy vyhlášena jako vítězná.

Michal Ajvaz svou novelou Lucemburská zahrada už nedávno odborníky zaujal, v soutěži Magnesia Litera byla vyhlášena jako kniha roku. Lucemburská zahrada se poněkud vymyká kontextu Ajvazovy tvorby posledních let. Není tak rozsáhlá a je vystavěna jednodušším způsobem – obsahuje méně vnořených příběhů. Výrazným prvkem je Ajvazem vytvořená řeč yggurština, kterou je psán vložený fragment románu obsahující typické Ajvazovy obraty. Ajvazovy texty jsou mezi současnými literárními díly velmi odlišné, což ovšem hodně čtenářů odrazuje.

Josef Moník se ve svém románu Schweik it easy vrací do nedávné minulosti a v několika obrazech mapuje české dějiny od konce druhé světové války. Těžiště se nachází v normalizačních letech mezi takzvanou pražskou bohémou. Román má autobiografické rysy a patří mezi velkou skupinu současné literatury, která účtuje s komunistickou minulostí. Téma je největší slabinou Moníkova románu. Pohled na socialistickou společnost není nijak objevný a vzpomínky na nevázaný život undergroundu je podobný hluboce osobnímu vtipu, který připadá žertovný pouze vypravěči nebo několika zasvěceným posluchačům.

Povídky jsou zastoupeny sbírkou Pasáž Sylvy Fischerové. Autorka se v nich snaží jít do hloubky lidského chápání světa, ale i pojmů, kterými svět interpretujeme. Její povídky nutí čtenáře k přemýšlení a ke spolupráci s autorem.

Obtížněji uchopitelný je román Kobold Radky Denemarkové. Pro úplnost, jde vlastně o dvojromán s podtituly Přebytky něhy a Přebytky lidí. Jde bezesporu o výrazné a hodnotné dílo, které v sobě nese závažné téma násilí, týrání, ale také vášnivé a sebedestruktivní lásky. Literární styl Radky Denemarkové je velmi osobitý a čtenářsky náročný.

Vladimír Binar je autorem triptychu Číňanova pěna.  V jedné části se vrací do mládí, do vzpomínek na léto prožité ve Slezsku, druhá je věnovaná toulce noční Prahou, ovlivněné vzpomínkou na pobyt ve Francii, a třetí osciluje mezi Prahou a Tahiti. Hlavní dějové linky jednotlivých částí, které jsou jednoduché a nevýrazné, jsou přerušovány dojmy, vzpomínkami a sny, někdy až s nádechem surrealismu.

Kniha Bankrot je sbírkou fejetonů a jiných textů, které psal a publikoval Viktor Šlajchrt. Komentuje svůj život, společenské a politické dění seriózním a srozumitelným způsobem. Texty jsou okořeněné špetkou inteligentního humoru. Autor se nejčastěji soustředí na sebe, přátele nebo na svého kocoura Rudolfa,  zmiňuje se i o lidech, se kterými se setkává ve vinárnách a hospodách. Dějiště příběhů nebývají příliš vzdálená od jeho domova.

Bianca Bellová, spisovatelka s exotickým jménem, se ještě do povědomí čtenářů zcela nedostala. Debutovala v roce 2009 knihou Sentimentální román. V soutěži o cenu Česká kniha však byla nominovaná její nová kniha Mrtvý muž. Je to monolog ženy, která do svého současného příběhu promítá vzpomínky a zážitky členů své rodiny. Autorka do knihy vložila několik silných motivů. Kromě hlavního příběhu, jenž je sice o lásce, ale nepodléhá žádné romantice nebo sentimentu, je to hlavně stručně nastíněný osud dědečka hlavní hrdinky. Závěr patří ještě jedné, překvapivé pointě.

Skladba nominovaných titulů poměrně věrně kopíruje současnou českou literární produkci. Příliš často se jako téma objevují vzpomínky na život v socialistickém Československu. Úplně jinou cestou se ubírá Michal Ajvaz. I jeho předchozí se knihy se vyhýbaly odrazu reálného života  a Lucemburská zahrada je v tomto bodě ještě důslednější. Také román Radky Denemarkové se neváže na Česko ani na jeho dějiny, jeho obsah i poselství je univerzální, nejsou závislé na místě a času. Knihy Pasáž a Mrtvý muž jsou sice zakotveny v české realitě, ale čtenář nemusí mít ucelenou představu o minulém či současném dění v našich zemích proto, aby zcela pronikl do autorova záměru. Otázkou je, zda jsou pro zahraničního čtenáře dostatečně atraktivní knihy, které v náznacích narážejí na české poměry. Jejich neznalost může být překážkou v pochopení a hlavně v docenění díla. Na závěr si neodpustím méně vážnou poznámku - jako překladatel bych dal přednost Ajvazově Lucemburské zahradě – pasáže psané v yggurštině značně ulehčí práci.