Ztracený trůn – tajemství skryté pod pyramidou smrti

Nedávno jsem přečetla detektivní thriller Ztracený trůn, který je v pořadí čtvrtým románem Chrise Kuzneského. Tento nadějný autor bývá někdy nazýván novým Dane Brownem, neboť podobně jako jeho o něco slavnější kolega nechává ve svých dílech ožívat starou minulost. Je jeho nový román skutečně tak napínavý, aby mohl být srovnáván s Šifrou mistra Leonarda? Nebo jde pouze o další z řady rádoby bestsellerů, které nabízí slibné anotace a nikoliv strhující čtení?

Tyto otázky jsem si začala pokládat, když jsem poprvé držela knihu v ruce. Z obálky na mě přísně pohlížel muž v černé sutaně s dřevěným křížem na krku. Mnich, který měl na hlavě – snad k nahnání strachu čtenáři – nasazenou lebku. Nyní jsem se skutečně začala obávat, co mě čeká v knize samotné. Přestože ve mně totiž samotný obal knihy vyvolal řadu pocitů, rozhodně mě nenalákal k přelouskání prvních stránek. Naštěstí jsem si řekla, jako už poněkolikáté, že mým úkolem není posuzovat vzhled knihy, avšak její obsah. Ono „naštěstí“ jsem použila v předchozí větě záměrně – jakmile jsem se začetla do prvních řádků, věděla jsem, že zklamaná rozhodně nebudu...

„Největší tajemství starého Řecka bylo zamlčeno díky jednomu úmrtí v Itálii.“ Toto je úvodní věta, která čtenáře vtáhne přímo doprostřed strhujícího pátrání po starobylém pokladu, jehož jméno je až příliš často skloňováno ve spojení se substantivem smrt. Hned po skonu jakéhosi tajemného muže, který stále hovoří o jakémsi trůnu, následuje tragické úmrtí sedmi mnichů v řeckém klášteře, který je součástí komplexu známého pod názvem Meteora. Na tomto místě izolovaném od vnějšího světa je nalezeno sedm těl brutálně zavražděných mnichů, později se k tomuto hrůznému nálezu připojí i další. Proč byli tito zbožní muži zavražděni? A proč jsou jejich vrazi, které zachytila tajná kamera, oblečeni jako spartanští vojáci? Podařilo se jim snad z mnichů vypáčit nějaké tajemství? Nebo si jej s sebou oni nebozí muži odnesli do hrobu?

Aby byl děj ještě zajímavější, je zpočátku rozdělen na dvě dějové roviny. Onu první tvoří vyšetřování zmíněné vraždy mnichů, druhá se překvapivě odehrává v ruském Petrohradu. V ní jsou hlavními vyšetřovateli Jonathan Payne a David Jonese, členové elitní speciální jednotky, které možná někteří z vás znají z předchozích Kuzneského románů. Jedná se o typické Američany, kteří se rádi chlubí svými schopnostmi a žertují svým úspěchem u žen. Nyní je však čeká nelehký úkol. Jednoho dne jim totiž zavolá dívka jménem Alisson s prosbou o záchranu vlastního života. Co má s prvním případem v Meteoře společná smrt jejího zaměstnavatele? Zanedlouho se pojítkem ukáže být právě onen poklad ze starého Řecka. O něj však nestojí pouze tato trojice, ale i někdo další... Muži, jejichž krédem je zvítězit nebo zemřít... potomci starověkých Sparťanů!

Díky novým a novým otázkám, které si kladou hlavní vyšetřovatelé, je čtenář neustále udržován v napětí. A zároveň si sám musí klást otázky, zda je skutečně možné, aby se do dnešní doby předávalo dědictví starobylé Sparty. Nebo co má s tím vším společného Heinrich Schliemann. Podobně jako u Šifry mistra Leonarda se budete moci vydat na cestu do minulosti, která může mít nesmírný dopad na přítomnost. A to přímo dopad katastrofální, protože na oltář onoho tajemství již byly položeny mnohé oběti. Stejně jako Brown dokáže i Kuzneski plasticky podat celý děj: od napínavého vyšetřování vražd po odhalení tajemství z dávných dob. Právě díky tomu lze tento román považovat za velice zdařilý. Autor jako by nejdříve pomaličku splétal jednotlivé dějové nitky, až z nich vytvořil příběh, který ocení všichni milovníky podobných románů, v nichž lze nalézt prvky literatury historické a dobrodružné spolu s prvky detektivky.

Ukázka z knihy:
„Mnich ucítil na tváři závan větru. Řítil se do náruče smrti. Jeho poslední cesta začala výkřikem a skončila pádem na zem.
Ještě před chvílí stál u zábradlí Moni Agii Triady, kláštera Svaté Trojice. Byl to jeden ze šesti klášterů posazených na přírodních kamenných pilířích poblíž pohoří Pindos ve středním Řeku. Kláštery známé svou úchvatnou architekturou byly postaveny šest set metrů vysoko za jediným účelem: kvůli ochraně.
Avšak tuto noc byla jejich nedotknutelnost narušena.
Vetřelci přešli údolí a s tichou precizností zdolali úbočí. Neměli pušky ani děla, raději zvolili zbraně svých předků. Meče v pochvách měli přivázané k zádům. U boků jim visely dýky v kožených pouzdrech. Celé hlavy vyjma očí a úst pokrývaly přilby z bronzu.“

Knihu Ztracený trůn vydalo nakladatelství Jota.