Šokující kniha pro otrlé čtenáře

Dnes bych vám chtěla představit kontroverzní knihu, jejíž název vypovídá mnohé o jejím obsahu. 120 dnů Sodomy aneb Škola libertinství je totiž dílem francouzského šlechtice, který se proslavil skandálními knihami poodhalujícími taje sexuální rozkoše i zvrácenosti. Zřejmě již tušíte, o kom je řeč – autorem tohoto rozsáhlého, avšak nedokončeného románu není nikdo jiný než markýz de Sade.

Ten začal sepisovat dobrodružství čtyř libertinů roku 1785 v Bastile, dokonce se proslýchá, že musel k psaní používat toaletní papír. Zajímavé je, že dlouhou dobu zůstalo toto dílo bez povšimnutí a knižního vydání se dočkalo až na začátku 20. století. Český čtenář se letos dočkal vydání nezkrácené verze tohoto románu v překladu Jiřího Žáka, který pořídil i poutavý doslov, v němž čtenáři představuje v základních bodech nespoutaný život markýze de Sade a upozorňuje na možné pohoršení vzniklé z četby tohoto díla.

Kniha může vyvolat řadu emocí: některé čtenáře možná zaujme zvrácenost hlavních postav, dokonce je vzruší podrobné líčení sexuálních praktik a úchylek. Jiní budou tímto znechuceni a raději knihu s odporem odloží, aniž by ji dočetli. Jak lze tedy k tomuto dílu, které po celá staletí vyvolává řadu polemik, přistupovat? Možností je brát tento román – a vůbec celé dílo markýze de Sade – jako pouhou pornografii, v níž nelze nalézt žádné hlubší myšlenky. Lze k němu však přistupovat i jinak – jako k publikaci, která chce prostřednictvím pobuřujícího obsahu bortit zavedené stereotypy. A to se mu daří dokonale.

„Durcet ji začal olizovat zepředu a Curval zezadu. Ačkoliv měli před očima ty největší a nejsvěžejší krásky, připravené splnit jakékoliv jejich přání, vášeň v nich vzbuzovala ta nejšpinavější a nejnechutnější osoba v celém zámku a oni její tělo vychutnávali, jako by šlo o tu největší rozkoš. Ejhle, člověk! Teď oba vypadali jako dva supi, rvoucí se o mrtvolu.
Teprve poté, co se dopustili těch nejodpornějších zvráceností, vystříkali na ni své semeno (...) Poručil, aby malý Adonis honil čuráka Bandeaucielovi, protože chtěl spolykat jeho semeno. To ho však neuspokojilo, takže vstal od stolu a pravil, že jeho fantazie mu vnukla ještě delikátnější věci.“ (S. 140.)

Román je rozdělen do čtyř částí, dokončená je však jen první. V ní je děj rozdělen do třiceti kapitol, které představují jednotlivé dny, v nichž se na zámku Silling odehrávají neuvěřitelné orgie. Hlavními účastníky jsou čtyři volnomyšlenkáři a jejich manželky. Příbuzenské vztahy mezi nimi jsou prazvláštní, navíc se muži oženili pouze proto, aby získali další členky jejich oplzlých „banketů“. Tito libertinové jsou zbohatlíci, kteří mají kromě smilstva na svědomí i mnoho dalších hříchů: žhářství, vraždy, incesty, krádeže... Dá se říci, že u nich nelze najít žádnou dobrou vlastnost.

Spíše než o ději bychom však měli u tohoto románu hovořit o popisování sexuálních praktik. Autor vrší popis jedné praktiky za druhou, dokonce stupňuje krutost, se kterou se oni čtyři mužové pouští do svých dobrodružných lásek. Aby totiž dosáhli erekce, neváhají ani přistoupit k mučení, či dokonce k vraždě.

Autor tak odhaluje temná zákoutí našeho vědomí, ptá se na smysl života i na význam morálky a víry. Možná říká něco také o samotném čtenáři – není snad zvrácený ten, kdo knihu přečte celou? A co kniha vyvolá u vás – zrušení nebo odpor? Jedno je jisté: kniha nikoho nenechá lhostejným.

Knihu 120 dnů Sodomy vydalo Nakladatelství XYZ.