Deník jako únik ze života na frontě

Recenze

Vytvořeno 18. 3. 2011 1:00

Autor: Petra Šmejdová

Přestože druhá světová válka skončila před 66 lety, dodnes to není pro válčící národy nadobro uzavřená kapitola dějin. Stále se objevují nová fakta ohledně zločinů spáchaných během válečných let. Vzhledem k tomu, že čtenáři mají stále o tuto problematiku velký zájem, vycházejí nové publikace, které se snaží přiblížit konkrétní výpovědi jednotlivých účastníků boje.

Jedním z příkladů vyprávění skutečných zážitků vojáka na frontě druhé světové války je kniha s názvem Nezapomeň na zlé časy, kterou vydalo nakladatelství Jota v rámci své beletristické sekce opravdových příběhů. Autorem je člen německého wehrmachtu Günter Koschorrek, který se do války zapojil v roce 1942, tedy těsně po dokončení výcviku a dovršení 18 let.

Vzpomínková kniha Nezapomeň na zlé časy je psána formou deníkových záznamů, které si mladý voják psal během svého tříletého boje proti nepříteli. Vše začíná dlouhou cestou vlakem, který stovky mladých vojáků veze blíž k bojišti. Nikdo netuší, co je jejich cílem a ještě dříve, než to zjistí, zažívají první letecký nálet na zásobovací vlak.

Koschorrek si svůj deník psal téměř každý den. Často se v něm věnuje úplně obyčejným věcem, jako bylo počasí, objekty viděné z vlaku nebo zájmy ostatních vojáků – karty, harmonika nebo spánek. Z jeho dalšího vyprávění je patrný údiv nad realitou válečného života. Píše o vších, zimě, malém prostoru v zákopech nebo o ohlušujícím výbuchu zbloudilých střel. Kromě období mezi samotnými válečnými střety voják popisuje boj. Díky zápiskům se s vypravěčem dostáváme do blízkosti Stalingradu, kde se jeho divize snad jen s pomocí štěstí vyhnula největším bojům. Zavede nás do bitev na Donu, Dněpru i na území Rumunska.

Mimo východní frontu Koschorrek sloužil také jako instruktor v Dánsku a na konci války se dostal i na naše území. Pobýval na území Sudet poblíž Chebu. Všechny tyto události, které jako jeden z mála svých kamarádů přežil, jsou doloženy autentickými fotografiemi Güntera Koschorreka s přáteli. Ostatní obrazový materiál připomíná například velitele pluků, bojiště, techniku či zbraně, které zapadají do jeho vyprávění.

Nezapomeň na zlé časy je o německém vojákovi, který přiznává boj o holý život. Koschorrek se nesnaží tvrdit, že by ve svých 18 letech bojovali za vyšší cíle jako velitelé rozhodující z pohodlí generálního štábu. Čtenáři jsou svědky přerodu naivního sebejistého chlapce, nedotčeného pocitem nebezpečí, ve zkušeného vojáka wehrmachtu, který si je vědom své smrtelnosti a blízkosti rizika.

Kniha je velmi poutavá a čtenáři se zde dozví fakta okolností, o kterých se v učebnicích dějepisu nedočtou. Jde o deník vojáka bojujícího v druhé světové válce,  a tomu odpovídá i styl psaní. Nejde o žádný vypracovaný román, který je typický pro „ztracenou“ generaci. S tím vším však čtenář počítá. Jediné co mi trochu bilo do očí, byla některá přeložená hovorová slova, která by se hodila spíše do hantýrky současné armády. Ve výsledku ale výpověď nazvaná Nezapomeň na zlé časy splní očekávání a čtenář bude moci nahlédnout na druhou světovou válku očima mladého vojáka, navíc člena poraženého wehrmachtu.

S podporou rumunského dělostřelectva a našich samohybných houfnic zaháníme nepřítele přes jeho silný odpor zase zpět. Nad námi se odehrávají tvrdé vzdušné souboje mezi našimi a ruskými letadly. Když po nějaké době přijdeme k novému pásu sovětských zákopů, vítá nás vražedná palba dělostřelectva a minometů. Nepřítel už není ochoten dál ustupovat. Nás postup vpřed se zastavuje. Zalézáme do okopů, které tady všude Ivan po sobě zanechal.
(Koschorrek G.: Nezapomeň na zlé časy. Brno: Jota 2010, s. 300.)

Knihu Nezapomeň na zlé časy vydalo nakladatelství Jota