Když se padlý anděl zbaví křídel

Vytvořeno 5. 7. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Neil Gaiman je bezesporu génius s mimořádným darem vyprávět příběhy. Ne každý spisovatel je toho schopen a už opravu jenom výjimky dosáhnou takových fantazijních výšin, jako již zmíněný autor, neb jeho fabulace jsou spředeny z magie, snů a archetypů lidské reality.

Jsme nuceni smeknout před natolik výrazným talentem. Neb tam, kam nás Gaiman ve skutečnosti vede, je nitro každého z nás. Jeho vyprávění je prodchnuté mystikou se sklony ke klasické antické tragédii. Jednotlivé příběhy jsou současně kruté i krásné. Snoubí se v nich nesmírně citlivá poetika a načasování se smyslem pro budování napětí a zcela přirozeně nevyslovených tajemství.

Gaiman je čaroděj slova. Ke svým postavám je nemilosrdný, podobně jako Morfeus, pán snové říše, jenž se pro svoji raněnou ješitnost zachová nanejvýš bezcitně k ženě, kterou kdysi hluboce miloval.

Ústředním tématem Sandmana: Údobí Mlh je Peklo. A víc se ani nepřísluší z děje prozradit, neb by čtenář byl nadmíru ochuzen o to, jak mistrně Gaiman nakládá s tradičními motivy rozličných mytologií a současně se musíme obdivovat jeho erudici, do níž spadá historie s filosofií a dějinami umění.

Proto nikoho jistě nepřekvapí výskyt i takového Kaina s Ábelem. Nicméně Gaiman dává vše do originálních souvztažností a v Sadmanovi vytvořil monstrózní dílo, kdy fikce téměř dokonale souzní s realitou.

Je dojemný a hrůzostrašný v příběhu o malém chlapci, který si přeje zemřít, protože všichni kolem něj jsou mrtví. On potřebuje jíst, nebožtíci logicky ne. Navíc ho začnou šikanovat starší „spolužáci“ z řad těch, co již drahnou dobu zpět vypustili duši – kupříkladu na bojiště První světové války.

Gaiman je děsivě poetický se smyslem pro ironii a černý humor. Jeho fantasie jsou navíc umocněny vizuálně, neb v případě Sadmana se jedná o grafický epos, jenž by snadno snesl srovnání s Homérovou Iliadou či Odysseou.

Je víc než zjevné, že Neila Gaimana musejí Múzy milovat, o čemž svědčí ostatně i jeho další tvorba, především pak prosaická.

Svým způsobem je Sadman pohádka, ale přeci jen pro odrostlejšího čtenáře. Nejde ani tak o nějaký ten erotický výjev, či použitý vulgarismus, nýbrž o mentální zralost. Sadman je velká literatura, jež by sice žánrově spadala někam do sféry fantasy, ale svojí podstatou se jakémukoli škatulkování vymyká právě neoddiskutovatelnou jedinečností. Ve světě komiksu je tedy zcela oprávněně nepřehlédnutelným pojmem.

„Charlesi? Co si tvůj táta pomyslí, až se dozví, že jsi mrtvý?“
„Asi se mu uleví. Myslím, že rodičovství mu nikdy moc nesedlo. A mamce to vadit nebude. Ona už mrtvá je, takže nebude mít předsudky.“
(Gaiman, N. Sadman: Údobí Mlh. Přel. V. Janiš. Praha: Crew, 2013. nečíslováno.)

Kniha Sandman. Údolí mlh vydalo nakladatelství Crew