Ušák s katanou aneb bobky cti

Komiksy

Vytvořeno 15. 11. 2011 1:00

Autor: Petr Měrka

Podobně jako je tomu v případě geniálního Mausu Arta Spiegelmana, tak i v Usagim Stana Sakaie jsou jeho protagonisté zastoupeni zvířaty. Najdeme zde nosorožce, kočku, a v řadě neposlední králíka.

Žánrově spadá comics čerpající z mangy do sféry fantasy, přičemž vychází z reálií, jako jsou historické záznamy anebo tradované pověsti. Kresba je precizní a strhující svou jednoduchostí. To samé by se dalo tvrdit i o příběhu samotném, v němž se potkáme s četnými intrikami, nástrahami, ale i poctivostí a ctí.

Děj je dynamický a plný akce. Má svoji nepopiratelnou poetiku a je snad především určen pro mladšího čtenáře. Nezanechá však ve vás trvalejší dojem. Ale to je jen čistě mé subjektivum.

Série králičího samuraje Usagi Yojimba je populární po celém světě a já jsem asi mimo, protože nechápu proč.

Výše zmíněný Maus je mnohovrstevnatá kniha. Grafický román v pravém slova smyslu. Vzpomínky na holocaust se střídají s přítomností, v níž se autor potácí mezi tvůrčí krizí, psychickým nevyrovnáním se se smrtí své matky a snahou vymámit ze svého velice svérázného a tvrdohlavého otce vše, co si dokáže vybavit z oné hrůzy, jež se děla v Osvětimi a jiných vyhlazovacích táborech.

Usagi je oproti tomu ryzí zábava a dovolím si tvrdit, že žádnou větší ambici ani nemá. Nic proti tomu. Právě naopak. Knih, u nichž by se člověk mohl odreagovat od spěchu a stresu, je setsakra velký nedostatek. Vyvstává však přede mnou nemalý problém, jak bych měl vlastně uchopit recenzi tohoto comicsu?

Je jisté, že pro mnohé je klasická literatura mrtva. Vizuální pojetí se střídmou přítomností textu je pak ideální pro hektický způsob bytí, jenž nám byl vnucen okolnostmi, v nichž se aktuálně nacházíme. Ale svým způsobem se z takovýchto černobílých děl stává spíš spotřební zboží poplatné konzumu. Nezbývá než chrlit stovky pokračování, neb vracet s k jednomu a témuž titulu je prakticky bez významu. Ve vlaku přelouskáte takovouto knihu za několik stanic a rovnou ji můžete umístit do odpadkového koše, přičemž v trafice si pořídíte následující díl a tak donekonečna.

Takto pojata literatura má však svoji budoucnost. V Japonsku vyšel tímto způsobem třeba Marxův Kapitál a každý, kdo se jím pokoušel prokousat, nedej bože se jím i prokousal, musí sám uznat, jak ubíjející je to čtivo. Ne tím, o čem pojednává, ale těžkopádně suchopárnými formulacemi. Díky manze nabyl srozumitelnosti i pro běžného smrtelníka. A je velká škoda, že zatím nevyšel i u nás.

Netvrdím, že Usagi není vydařený comics. Právě že je. A to je na tom to nejhorší. Řekne se napsat pět set slov recenze, ale o čem? Mohl bych chrlit superlativa, ale byla by prázdná stejně jako samotný Usagi. Chybí mu totiž cosi podstatné. Něco ukryté pod tím vším.

Abych to upřesnil. Umění je řemeslo, jemuž tvůrce vdechne duši. Nechá v něm část sebe. Svůj otisk, který z výsledného produktu učiní cosi mimořádného a neopakovatelného a svým způsobem nezjevného, probíhajícího na ryze intuitivní bázi. To něco v Mausu bezesporu je a není to jen díky zvolené tématice. Avšak u Usagiho mám dojem pouze výtečně odvedené řemeslné práce.

„Mluvíš tady o vraždě! Nemůžu se proti ní takhle obrátit!“
„Nebyla by to vražda. Kvůli ní jsme málem zemřeli my, vzpomínáš?! Souhlasím ale s Usagim. Možná bychom jí mohli jenom zlomit nohy nebo tak něco.“
(Sakai, S. USAGI YOJIMBO: Ostří trav 2 – Pouť do svatyně Atsuta. Přel. L. Plata. Crew: Praha, 2011, s. 106)

Komiks Usagi Yojimbo: Ostří trav 2 vydalo nakladatelství Crew