Pulpová fikce po japonském způsobu
- Komiksy
- Vytvořeno 20. 9. 2013 3:00
- Autor: Petr Kuběnský
Tak nejprve hádanka. Japonská manga, jejíž ústřední postava vidí mrtvé lidi (nehledejte v tom Šestý smysl, ani dvojsmysl – ten kluk opravdu vidí duchy). Zmíněný hrdina se chová napůl jako idiot a fracek, a napůl jako hrdina bez bázně a hany (v obojím se tak trochu podobá Narutovi, ale je celkově daleko snesitelnější). Místo snídaně dostává karate výprask od otce a projevuje pozoruhodnou nevšímavost k vyvinutým spolužačkám. Už to máte?
Protože jsme komiksovou sérii Bleach doposud trochu opomíjeli, je čas si udělat průlet prvními čtyřmi díly najednou. Středoškolský student Ičigo Kurosawa se už podle základního popisu vůbec normálnímu středoškolákovi neblíží. Od té doby, co byl svědkem smrti své matky, se neusmívá. Má křiklavě oranžové vlasy a trochu násilnickou povahu. A vidí duchy (to už jsem říkal?). Jak se ukáže, posledně zmíněná vlastnost se pro jeho budoucnost stane klíčovou. Když mu jedna obzvlášť špatně naložená nestvůra vtrhne do domu, objeví se na scéně černovláska Rukia Kučiki, která Ičigovi předá své schopnosti zabíjet podobné bestie pomocí duševního ostří. Problém je, že tahle „výpůjčka“ neproběhne úplně podle plánu a Rukiiny dovednosti přejdou, zdá se trvale, na Ičiga. A ten tedy musí převzít její živnost, než Rukia přijde na to, jak se s problémem vypořádat.
Když už mluvíme o živnosti, je na místě trochu vysvětlení. Práce „sběračů duší“, mezi něž Rukia patří, spočívá v odesílání duchů na onen svět, resp. do „Soul Society“, místa či společnosti, odkud se sběrači normálně rekrutují. To je ta lehčí část. Problém je, že některé duše by raději zůstaly na Zemi a požíraly lidi. Jedná se o tzv. „hollow“ a přesně z toho rodu pochází potvora, která se snažila zvětšit střešní okna Ičigova domu.
Nově zrozený zrzavý hrdina se tedy pod dohledem Rukii musí učit, jak s hollow bojovat a ještě se u toho nenechat nachytat ostatními spolužáky a rodinou. Jak se ukáže ve třetím díle, Ičigo sám má s těmito nestvůrami nesrovnané účty, protože jedna z nich, stará a vychytralá bestie zvaná Fisherman, má na svědomí smrt jeho matky.
Zní to jako námět béčkové teenagerské fantasy? Pak jsem to vysvětlil správně. Oproti jiným japonským sériím, které vydává Crew (mám teď na mysli hlavně Death Note a Crying Freemana) cílí Bleach skutečně na méně náročnou čtenářskou skupinu. A ani po kresebné stránce se svým dvěma sourozencům nemůže rovnat. Linka komiksu je jednoduchá a plán políček je místy trochu nepřehledný. Rozhodně se však nejedná o menší zábavu. Právě naopak. Síla série tkví v postavách. Takové panoptikum přestřelených figurek tu nebylo snad od Nerudy. Malomluvný sympaťák Chad, o nějž se ohýbají ocelové traverzy, ale který má slabost pro roztomilá zvířátka. Praštěný otec, který se na hřbitově chystá hrát domino s náhrobky. Ičigova stoická, glosující sestra, která sice vidí duchy, ale nepovažuje to za dost dobrý důvod, aby na ně začala věřit. Plyšák s vyvinutýma nohama a se slabostí pro prsaté holky. To jen, abych vytáhnul ty nejkřiklavější příklady.
Bleach si svoji „béčkovost“ uvědomuje a cíleně s ní pracuje. Dávalo by jinak smysl, že se japonské zásvětí jmenuje ryze anglicky „Soul Society“? Nebo že sběrač duší při útoku vykřikuje zaklínadlo: „Destrukce číslo 33“?
Vedle pulpové zábavnosti si Bleach dokáže udržet pozornost čtenáře ještě jedním dobrý fíglem. Zatímco děj Zápisníku smrti postrkuje dopředu napětí z neustálých dějových zvratů a jejich předjímání, příběh Bleach se odvíjí spíš lineárně (rozuměj: od nestvůry k nestvůře) a zajímavé je především postupné odhalování toho, co nevíme o světě a jeho postavách. Neustále jsme nuceni se ptát: Jaká jsou pravidla Soul Society a kdo je stanovuje? Jaké schopnosti mají ostatní sběrači duší a kolik jich je? Kdo je tajemný kloboučník Urahara a jaké cíle sleduje? Jakto, že Chad a Tacuki dokáží vidět hollow? Na odpovědi si budeme muset, zdá se ještě chvíli počkat. Budiž nám útěchou, že série ještě není v Japonsku ukončená, a tak ani zbytek světa před námi nemá tak velký náskok.
Knihy Bleach 1-4 vydalo nakladatelství Crew
Aktuality
-
Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě
V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit dvou živých rozhlasových vysílání.
Číst dál... -
Česká vlna nakladatelství Host
Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.
Číst dál...
Knihy
Z čtenářského deníku
-
Jarmila Glazarová: Vlčí jáma
Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.
Číst dál... -
Drašar
Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.
Číst dál...