Marmeláda marketingové bezobsažnosti

Komiksy

Vytvořeno 17. 9. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Kick-Ass 2 od Marka Millara byl pro mne nemalým zklamáním. To ovšem neznamená, že nesplňuje všechny atributy toho, aby se stal kultovní sérií. A když ne kultovní sérií, tak přinejmenším aby byl velmi populární, avšak ne z podstaty díla samotného, nýbrž jen vyumělkovaného PR aranžmá.

Přitom Mark Millar je bezesporu jeden z nejlepších a souběžně i nejúspěšnějších komiksových scenáristů současnosti.

Co tedy druhému pokračování schází? Duše. První díl ji zcela jistě nepostrádal. Byl plný třeskutého humoru a nechyběl mu hravý nadhled. Děj nepozbýval patřičné dynamiky a ironie.

Ve dvojce už z toho mnoho nezůstalo. Sází se výhradně na vulgarismy a kečup. Moře marmelády. Bezbřehé a tupé násilí. Ano, vše je protkáno vtipnými hláškami a podtrženo skvělou vizualizací, ale nejde o nic než o kalkul.

Mark Millar se zachoval při tvorbě scénáře jako ryzí řemeslník. Do příběhu zasadil od všeho něco. Jsou v něm obsaženy emoce, drama a morální ponaučení. Jedná se o recyklaci v každém ohledu. Američané milují superhrdiny. Jsou na nich závislí kvůli své vrozené megalomanii.

Zajímal by mě názor cílové skupiny. Tedy čtenáře ve věku asi 12 až 17 let. Do jaké míry se změnilo vnímání světa těchto mladých lidí poplatných moderním technologiím, které plně ovládly jejich životy? Skutečně pak vnímají realitu jako počítačovou hru?

Kick-Ass je brutální. Nic v tomto ohledu nepředstírá. V pojetí bezduchého násilí jde až na samotnou dřeň. Mohl by snad být ještě oplzlejší, než je. A třeba se toho dočkáme v následujících pokračováních, neb už dopředu jsou avizovány 3 následující tituly. Ale dovolil bych si předpokládat, že jich přibude, jelikož vše je od počátku pečlivě řízeno marketingem. První díl byl zfilmován, což je zárukou dostatečné medializace.

Kick-Ass je ryzí obchod. Nicméně formálně je mu sotva co vytknout. Jak už jsem uváděl, Mark Millar je skvělý scenárista a má pro rozvržení jednotlivých scén výjimečný cit. Svým způsobem mu nechybí ani jistý psychologický rozměr. Ale je si vědom, že čtenáře nezajímá žádné filosofické rozjímání. Naopak, ten se chce svým pohledem brodit potoky, ne, řekami krve. I když v tomto případě můžeme mluvit přímo o moři či snad i oceánu této životně důležité látky tekutého charakteru.

Kick-Ass je tu proto, aby vás pobavil, a to pokud možno šokujícím způsobem. Snad se chtěl inspirovat japonskou estetikou, ale násilí v jejich pojetí je skutečným uměním. V tomto případě se už spíš střetáváme s něčím, co bychom mohli označit za spotřební zboží, které po přečtení založíme do knihovny a už nikdy nebudeme mít nutkání po něm sáhnout.

„Prostě už toho mám plný kecky, třikrát tejdně si tady nechávat namlátit držku!“
„Fakt jo? Jak jinak se naučíš bojovat? Tohle není Karate Kid, blbče. Tady nedostaneš černej pásek za to, že měsíc voskuješ auta.
Můj táta by tě za tohle kňučení nechal dělat sto kliků.“
„Ty vole, ne, kdyby mi nejdřív zlámal žebra, do hajzlu. Připadám si jak Rihanna, když jde z rande.“
(MILLAR, Mark. Kick-Ass 2: Nářez 2. Přel. D. Šmíd. Praha: Crew, 2013. nečíslováno.)

Komiks Kick-Ass 2: Nářez 2 vydalo nakladatelství Crew