Milan Rúfus

Medailonky

Vytvořeno 18. 4. 2010 2:00

Autor: Andrej Lobotka

Druhá polovina dvacátého století dokázala, že se na Slovensku pořád ještě rodí básnické talenty, které dokáží promluvit jiným do duše a pomocí slov nám ukázat svět se všemi jeho klady i zápory. Milan Rúfus byl básníkem, literárním historikem a učitelem, překladatelem a esejistou, jenž se navždy zapsal do dějin nejenom slovenské literatury.

Narodil se 10. prosince 1928 v Závažné Porubě na Liptově, do rodiny zedníka. Vzdělání získával ve svém rodišti v lidové škole, později na osmiletém gymnáziu v Liptovském Mikuláši, kde roku 1848 maturoval. První verše, které napsal, vyšly už roku 1944 v časopisu Prameň.
Není překvapivé, že se rozhodl pro studium dějepisu a slovenštiny na Filosofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Během vysokoškolských studií přispíval do časopisu Borba a jeho básně vyvolaly veliký ohlas a příznivě se zapsaly do paměti čtenářů již v době, kdy ještě nevyšly knižně, ale mohli jsme je najít jenom na stránkách časopisů.
Po dokončení školy zůstal v Bratislavě žít a pracovat až do svého odchodu do důchodu  roku 1990. Celý svůj život působil jako vysokoškolský učitel české a slovenské  literatury na Filosofické fakultě Univerzity Komenského, vyjma krátké doby v letech 1971–1972, kdy učil na univerzitě Instituto Universitario v italské Neapoli. Tam přednášel slovenský jazyk a literaturu.
V roku 1956 vyšel jeho knižní debut Až dozrieme a ihned vyvolal ohlas, který naznačoval, že slovenská literatura našla svého dalšího velikána. Ve sbírce najdeme básně různé tematiky. Začíst se můžeme do textů o otci (Otec) a mámě (List jednej žene), o životě člověka a osudu lidstva. Najdeme zde verše reagující na druhou světovou válku či aktuální politické problémy světa (Monológ v lazarete, Rakvy z Vietnamu, Kórejské koledy, Chryzantémy).
Ve sbírce najdeme i motivy přírody ( Neskorá jeseň, Pieseň s jarabinou, Leto, Október, Dve jarné básne) a lásky (Motlitba za milú, O láske).
Jednu z básní, nazvanou příznačně Za starou mamou, věnoval právě své babičce.

„Vo vrátkách kamenných už nehmatá jej krok.
Už organ vyhráva a hustne smútok sviatku.
Tenučko plače zvon do obnažených slôk.
Umrela starenka. Je ticho v kolovrátku.“

V básni Verše se zamýšlí nad sebou jako básníkem a svým úkolem.

„Za mier musí básnik do olova
tvrdo písať spravodlivú zášť.
Sláviť musí jasným zvonom slova
radostnú a rozkvitnutú vlasť!-„

Ve většině básní používá autor vázaný rýmovaný verš, avšak naznačil, že ani volný verš mu nedělá problém a dokáže si s ním pohrát stejně dobře.
Chlapec (bibliofilské vydání z roku 1966) se nedostal do rukou široké veřejnosti, a tak si nové básně měli čtenáři možnost prohlédnout až roku 1969, kdy vyšel Triptych, jehož součástí byly sbírky Chlapec, V zemi nikoho a výběr se sbírky Až dozrieme.
V roce 1968 nám přinesl sbírku s názvem Zvony. Zobrazuje v ní prostého člověka, žijícího každodenní život a snažícího se zvládnou svůj úděl. Zdůrazňuje důležitost dětství pro budoucí vývoj člověka.
Ve sbírce na nás čekají básně jako Abeceda, Zvony, Jarná hlina, Starenka na dreve, Balada za dušu zvierat, Jesená hlina, Nádoby…
O čtyři roky později vzniká báseň-pásmo s názvem Ľudia v horách. Byla výkladem fotografií M. Martinčeka a hlavní ideou je spojitost člověka a přírody.
Sbírka Stôl chudobných navazuje na Zvony a vyšla roku 1972. Rúfus v ní využívá rýmovaný i nerýmovaný verš. Dívá se v ní na svět očima prostého člověka, který se řídí přírodou a jejími zákony. Těmato očima pak hodnotí celou naši současnost.
Báseň, která nese stejný název, jako celá sbírka, začíná pochmurnými slovy:

„Priveľa nás je pri stole.
Iba bokom
sedávame a pravou rukou k mise.“

V básni Dejepis se pak zamýšlí nad minulostí svého národa:

„Neryl si mečom, brat môj.
Iba pluhom.

A to je príliš málo.
Pre tento svet, kde hranica
je brázdou po meči,
i po pluhu.“

Kniha rozprávok vychází o tři roky později a básník se v ní nechává inspirovat Dobšinského pohádkami a pověstmi a svou dcerou, jejíž vliv můžeme najít zejména v lyrických pasážích.
Na jejích stranách na nás čekají veršované pohádky jako Song o Snehulienke, Prosbička k Múze, Nepýtaj sa, Ľudmilka, Podkovienka, O troch grošoch, O piatich trpaslíčkoch, Laktibrada, Čert slúži…
Roku 1977 vydává sbírku Hudba tvarov. Při její tvorbě se nechal inspirovat výtvarným uměním Ľ. Fullu, významného slovenského malíře, který je považován za jednoho se zakladatelů moderní grafiky a malířství. Kniha je plná citátů a odkazů na tvorbu jiných českých a slovenských básníků.
Z Dobšinského pohádek vycházel básník i v cyklu Sobotné večery, vydaném roku 1979. Najdeme v nich však i jeho upomínky na dětství v rodičovském domě na Liptově.
Rúfus kromě poezie věnoval svůj čas i esejům. Nalezneme je v dílech Člověk, čas a tvorba (1968), Štyři epištoly k ľuďom (1969), O literatúre (1974)…
Básník nezapomněl ani na nejmenší čtenáře a na svém kontě má hodně veršovaných pohádek, jako jsou Mechúrik Koščúrik, Medovníkový domček, či básnických sbírek: Lupienky z jabloní, Zvieratníček, Modlitbičky…

I když skončil s učením, nadále žil v Bratislavě, kde 11. ledna 2009, ve věku osmdesáti let, zemřel.
Jeho díla však neumřela s ním. Můžeme je najít v mnoha jazycích po celém světě. Přeložena byla do angličtiny, bulharštiny, češtiny, francouzštiny, maďarštiny, němčiny, norštiny, polštiny, romštiny, ruštiny, italštiny…

Mezi oceněními, která za svou tvorbu získal, byla například tato:
-    Od roku 1991 byl třikrát navrhován na Nobelovu cenu
-    1991 Řád Tomáše Garriqua Masaryka III. třídy
-    1995 Řád Ľudovíta Štúra 1. třídy
-    1996 Cena Jozefa Cígera Hronského za literaturu
-    1998 Čestný doktorát literatury, udělen Světovou akademií umění a kultury
-    2005 Cena ministra kultury za sbírku básní Báseň a čas
-    2008 Cena Crane Summit za poezii
-    2009 Přibinův kříž I. třídy za mimořádné zásluhy o kulturní rozvoj Slovenské republiky

Přehled tvorby:
-    Až dozrieme (1956)
-    Chlapec (1966)
-    Zvony (1968)
-    Človek, čas a tvorba (1968) - esej
-    Triptych - Až dozrieme, Chlapec, V zemi nikoho (1969)
-    Ľudia v horách (1969)
-    Štyri epištoly k ľuďom (1969) - esej
-    Stôl chudobných (1972)
-    Kolíska (1972)
-    Hľadanie obrazu (1973)
-    Chlapec maľuje dúhu (1974)
-    Kolíska spieva deťom (1974)
-    O literatúre (1974) - esej
-    Kniha rozprávok (1975)
-    Hudba tvarov (1977)
-    Hora (1978)
-    A čo je báseň (1978) - esej
-    Sobotné večery (1979)
-    Óda na radosť (1981)
-    Rozprávočka veselá, zostaň s nami (1985) - pro děti a mládež
-    Studnička (1986)
-    Prísny chleb (1987)
-    Tiché papradie (1990)
-    Modlitbičky (1990) - pro děti a mládež
-    Mechúrik Koščúrik s kamarátmi (1991) - pro děti a mládež
-    Neskorý autoportrét (1992)
-    Lupienky z jabloní (1993) - pro děti a mládež
-    Pamätníček (1994) - pro děti a mládež
-    Modlitbičky za dieťa (1995) - pro děti a mládež
-    Čítanie z údelu (1996)
-    Epištoly staré a nové (1996) - esej
-    Žalmy o nevinnej (1997)
-    Vážka (1998)
-    Rozhovory so sebou a s tebou (1998) - esej
-    Jednoduchá až po korienky vlasov (2000)
-    Čas plachých otázok (2001)
-    Čakanka (2003)
-    Báseň a čas (2005)
-    Vernosť (2007)
-    Anjeličku, môj strážničku (2008) - pro děti a mládež
-    Ako stopy v snehu (2009)

Ocenění a pozitivní ohlasy nám můžou naznačit, že je Milan Rúfus skutečně vynikajícím básníkem, avšak abychom si byli jistí, musíme se odvážit otevřít jeho knihy a začíst se do veršů, které podobně jako v době svého vzniku i dnes mají váhu a vypovídají o člověku a jeho místě v životě.