Retro bůh a jeho tanec nad horami odpadků

Komiksy

Vytvořeno 20. 6. 2011 2:00

Autor: Petr Měrka

Moebius je neoddiskutovatelný fenomén světového comicsu. Vlastním jménem Jean Giraud, narozený v roce 1938 v Nogent-sur-Marne na předměstí hlavní metropole Francie, svým tvůrčím otiskem nesmazatelně poznamenal vizuální literaturu. Do širšího povědomí vstoupil počátkem šedesátých let 20. století westernovým počinem zasvěceným rebelu Blueberrymu. Rozhodující však pro něj bylo setkání spadající do období poloviny let 70. s Alejandrem Jodorowskym.

Tento původem Chillan a student psychologie a filosofie nadlouho zakotvil v Paříži, ale později se přestěhoval do Mexika, kde objevil comics, jemuž se, kromě avantgardního divadla a kontroverzně zaměřené filmařině, počal aktivně věnovat coby scénárista.

Pro Moebiovu kresbu je příznačná karikující zkratka a především přirozená hravá humornost. Později přibyla též značná transcendentnost a mystikou prodchnutá meditativnost. Což podtrhuje i jeho duševní přerod spadající do let 80., kdy se oddal vegetariánství a přesídlil na Tahiti a posléze do Los Angeles.

Jejich společné dílo nazvané INCAL je pak výsledkem nadskutečné vize dvou výrazných kreativních osobností.
Jodorowsky do něj vložil svou nemalou náchylnost k surreálnu a Moebius zase svoji nezaměnitelnou a zcela originální výtvarnou poetiku.

INCAL je bizarní, geniální a jedinečný, překupující okouzlující barevností. Kresba i text hýří fantazií často postavenou na hlavu, avšak opatřenou svou vlastní specifickou logikou a zákonitostmi.

Zavádí nás do odcizené a přetechnizované společnosti jistého renesančního futura, které v sobě zahrnuje nejen planetu Zemi, ale celý vesmír a vlastně jde v pojetí universa mnohem dál – až za jeho hranice, které jsou z pohledu naší konvenční mysli nevymezitelné.

INCAL je nadžánrovou esencí, jež v sobě pojí prvky sci-fi i fantasy, ale její přesah je především metafyzický. Ne nadarmo nás ve vztahu k němu napadne příměr klasické polarity, přesto tvořící harmonickou jednotu známou jako jin a jang. Svou složitě pojatou formou jednotlivého uspořádání celé kosmické soustavy nám zase přivodí na mysl věhlasný román DUNA od Franka Herberta, avšak s mnohem větším důrazem na touhu po zodpovězení oné věčné otázky týkající se pravé podstaty bytí.

Ústřední osa příběhu se odvíjí kolem boje dobra a zla, kdy se Temnota snaží pohltit veškeré existující světlo a nastolit tak reálné nic.

Za hlavního hrdinu je neobyčejně vhodně zvolen bezvýznamný detektiv třídy R John Difool, česky vyjádřeno: Jan Hlupák, jehož doprovází na jeho bezděké a zhola neuvědomělé pouti za osvícením mluvící betonový racek Deepo.

Příběh má strhující dynamiku a disponuje spletitostí dějů, napínavostí a především rafinovaností, která se neštítí využívat všemožných otřepaných klišé. Ale to jen ke svému prospěchu, neboť je slije a přetaví v něco zcela nového.

INCAL na mě zapůsobil jako zjevení a cosi víc než mimořádného. Velkým kladem pak je, že vyšel jako jednolité album a i přes svoji poměrně vysokou cenu rozhodně nikdo, kdo se k jeho koupi rozhodne, neprohloupí!
Tato úchvatná kniha by neměla chybět v knihovně žádného milovníka kvalitní a nápadité literatury.

Ulička sebevrahů je vlastně kolmá šachta, která vede bez přerušení až k velikému jezeru kyseliny, v němž se rozpustí všechno.
„Hele! Letí sebevrah!“
„Týjo! Teď poletěj i další!“
„Toto ale trvalo!“
„Koskič! Přines mi bouchačku! Tentokrát se bude hodit!“
Jak je v uličce obvyklé, první skokan vyvolal epidemii sebevražd.
(Moebius – Jodorowsky: INCAL. Přel. R. Podaný. Crew: Praha, 2011, s. 6–7.)

Komiks Incal vydalo nakladatelství Crew