Punisher Max potřetí: masakr s politickou příchutí

Recenze

Vytvořeno 24. 7. 2011 2:00

Autor: Marta Šimečková

Pro milovníky akčních komiksů je Punisher Max neboli Frank Castle známou firmou. Aby ne, když už u nás vyšly dva příběhy s tímto hrdinou v hlavní roli – Na začátku a Irská kuchyně. V obou jsme se mohli přesvědčit, že dostat se do střetu s tímto chlapíkem není dobré, většinou to totiž skončí kulkou v zádech nebo přinejlepším přeražením pár končetin. Nejinak je tomu v třetím komiksu s podnázvem Matička Rus shrnující 13. až 18. sešit původního anglického časopiseckého vydání.

Jak název třetího příběhu napovídá, odehrává se většina děje v Rusku. Tam je Punisher vyslán svým kamarádem, který má na starosti tajné operace pozemní armády a letectva Spojených států. Punisherovým úkolem je najít na ruské základně jaderných raket na Sibiři malou dívenku a tu v pořádku dopravit do bezpečí. Americké armádě samozřejmě nejde ani tak o dívčino blaho, jako spíše o její krev obsahující nový smrtící vir. A aby toho nebylo málo, nejenže musí Punisher při této akci pozabíjet řadu vojáků bránících ruskou základnu, ale i zneškodnit hrozivého Mongola. Přitom nesmí vyzradit svou identitu, protože by tak mohl vyprovokovat rozbroj mezi Ruskem a USA. A tak některé chytré hlavy napadne svalit vinu na arabské teroristy. Otázkou ale je, jestli na to Rusové skočí...

Jak vidíte, hlavní zápletka je vcelku jednoduchá. Mnohem zajímavější jsou však politické machinace, které postupně prosakují na povrch. V celém komiksu je stále připomínáno, že vlastně studená válka nikdy neskončila. Musí se však odehrávat v utajení, aby nedošlo k rozpoutání jaderné války. Čtenáře tak často přeběhne mráz po zádech, když si uvědomí, že to vše může být skutečností. Co když Američané něčím rozzuří Rusy a ti se budou chtít mstít? Co když se takto rozpoutá třetí světová válka?

Právě díky této politické kulise se celý příběh stává mnohem zajímavějším. Autor Garth Ennis se tak opět projevil jako znalec nejen lidských charakterů, ale i toho, jak to chodí ve vládních organizacích a jaké vztahy mezi sebou mají dvě dříve znepřátelené země. Ostatně jeho zájem o politická témata mohli čtenáři vydedukovat třeba už z Irské kuchyně, kde si vzal Ennis na paškál členy organizace IRA (v tomto případě však tvořilo politické téma jen jednu z řady vedlejších dějových linií).

Matička Rus je ale především o akci. Těšit se můžete na pěstní zápasy, přestřelky, bomby, což vede nakonec k jedinému: hromadě mrtvol (a tentokrát bude pořádně vysoká). Není tedy divu, že na většině ilustrací, které jsou z dílny ilustrátora jménem Dougie Braithwaite, převládají tmavé barvy společně s rudou. Vzhledem k násilným scénám i častým vulgarismům je tedy komiks určen spíše pro dospělé čtenáře.

Zajímavé je, že Ennis do svého komiksu dokáže vždy propašovat i vtipné scény. K těm nezapomenutelným v tomto díle patří výjev, v němž se typická Ruska s šátkem na hlavě ptá svého dospělého syna – typického gangstera s vyholenou hlavou a  co nejvíce ověšeného zlatem: „Lve, děťátko, nechceš ještě knedlíčky?“ A když jí toto děťátko Punisher oddělá (protože to byl skutečně zlý gangster), tak se na něj ona milá Ruska vrhne se sekáčkem na maso v ruce s odhodláním pomstít smrt svého synáčka.

Komiks Punisher Max: Matička Rus čtenáři nabízí tradiční akční téma, které je však skvěle doplněné politickým pozadím a vtipnými scénami. Nemohu tedy jinak než jej doporučit všem milovníkům komiksu tohoto žánru. 

Ukázka:

„Sedmdesát let jsme se snažili přesvědčit svět, že komunismus je jeho jediná šance. Američané si vybrali jinou cestu. Všude to vybombardovali a na tom, co zbylo, pak postavili McDonaldy. A vyhráli.“ (Ennis, G. Punisher Max: Matička Rus. Přel. R. Podaný. Praha, BB art – Crew 2011, s. 99.)

„Dělám něco, co zatím nikdo ani nezkusil. Vsadil jsem kůži na to, že Rusové nejsou blbci.“ (Ennis, G. Punisher Max: Matička Rus. Op. cit., s. 121.)

Komiks Punisher Max: Matička Rus vydalo nakladatelství BB art ve spolupráci s nakladatelství Crew


Čtěte také:

Irská kuchyně nabízí speciální menu