Nulté vydání Garfielda právě nyní k dostání

Komiksy

Vytvořeno 11. 8. 2011 2:00

Autor: Marta Šimečková

Komiksové nakladatelství Crew nedávno vydalo sběratelskou lahůdku – nultou knihu sebraných stripů s Garfieldem v hlavní roli. To samozřejmě nenechalo chladnými žádné milovníky tohoto tlustého kocoura a většina z nich má už vydání Garfielda ve velkém ve své sbírce. Pojďme se tedy podívat, co nového (nebo spíše starého) v sobě tento skvost ukrývá.

Hned v úvodu se vám představí Jon Arbuckle, kreslíř a páníček kocoura jménem Garfield. S tím se seznámíte vzápětí... Garfieldovy vlastnosti se za celou dobu od svého vzniku v roce 1978 vůbec nezměnily. Je to mrzout, který myslí pouze na jídlo (především na lasagne) a svůj teplý pelíšek. Dá se také říci, že je lenivý, občas agresivní (rád napadá pošťáka a malé skautky) a má ničitelské sklony (nejhůře to odnáší závěsy a pohovka). Pohrdá lidmi, nejhůře však smýšlí o psech:

„Psi by měli být v téhle zemi zakázaní... Jsou hluční, hloupí, uslintaní, hrubí... a způsobují korozi našich národních patníků.“

Zato on sám nízkým sebevědomím určitě netrpí, a tak sebe a svůj druh vyzdvihuje do nebe:

„My kočky jsme inteligentní, měkké, roztomilé... chlupaté, mazlivé... hravé... trpělivé... A páni domu.“

V nultém čísle se tak můžete těšit na řadu klasických situacích a vtípků, kterými je Garfield proslavený. K nim patří samozřejmě i celé série o Garfieldově „milované“ dietě a ještě „milovanějších“ návštěvách veterinární kliniky. A samozřejmě nesmí chybět ani jeho nenáviděné pondělky či péče o čistý kožíšek (ta bohužel spočívá na Jonových bedrech, který se od svého mazlíčka dočká skutečně řady perných chvilek).

Zatím se ve stripech nesetkáme s krásnou veterinářkou Liz, zato je Jonovým stálým hostem kamarád Lyman a jeho pejsek Odie. Garfield jakožto kocour a nepřítel všech psů samozřejmě snáší jeho přítomnost ve SVÉM domě velice nelibě, a tak malého Odieho podrobuje často velice krutým žertíkům. Odie je naštěstí snáší hrdinsky – i když těžko říct, z jeho hloupoučkého (a velmi roztomilého) výrazu nelze s jistotou hovořit o jakýchkoliv emocích. Většinou se ale hned vzchopí, i když ho Garfield shodí ze stolu nebo pořádně nakopne, a odskáče pryč (ano, Odie skutečně rád skáče, skoro jako by měl na nožkách připevněné pružinky).

Co může některé fanoušky Garfielda zaskočit, je jeho grafická úprava. Na černobílých stripech je patrné, že se Jim Davis potřeboval nejdříve „vykreslit“. Z toho důvodu Garfield vypadá zpočátku jako podivná koule s maličkou hlavičkou nahoře (někdo ale může namítnout, že koulí zůstal dodnes – inu, dietám skutečně tento kocour neholduje). Po pár příbězích si ale na Garfieldův zjev zvyknete a na konci téměř nepostřehnete jeho změnu vizáže (tedy to, že se z velké koule stala koule o něco menší a pohlednější).

Kniha obsahuje velké množství stripů, které vycházely od 19. června 1978 do 20. ledna 1979. Některé stripy jsou skutečně krátké (cca o 3 obrázcích), a tak je až s podivem, jak dokázal Jim Davis na tak malém prostoru vytvořit smysluplný příběh, navíc vtipný. I když se mezi stripy najde pár, které dnes nemusí čtenáři připadat zábavné, většina z nich vás donutí zasmát se. A toho si na Garifeldovi ve velkém cením nejvíce.

Nulté vydání vychází v překladu Filipa Škáby.

Komiks Garfield ve velkém vydalo nakladatelství Crew