Básnické vyznání Tomáše Lörincze

Recenze

Vytvořeno 26. 12. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

S mladým spisovatelem Tomášem Lörinczem jsme se už setkali. Jeho kniha Jedna Stačí! Jeden svědek (recenze zde) byla v některých místech poněkud rozpačitá a bylo zajímavé, jaký posun autor udělá. Z úsilí, které věnoval propagaci své knihy, se dalo usoudit, že má rozhodně v úmyslu v psaní pokračovat. Překvapivě nebyla další knihou pokračováním té předchozí, jak autor sliboval, ale sbírka básní Obnažené tajemství.

Poměrně rozsáhlá sbírka obsahuje bezmála dvě stovky básní tematicky rozdělených do jedenácti kapitol. Na první pohled tedy nejde o knihu určenou pro čtení na jeden večer u skleničky vína, ale na to, aby ji člověk jednou za čas vzal do rukou a několik veršů si přečetl.

V první kapitole Ozdoby krás jsou básně tematicky méně vyhraněné, některé, jako například Vražda, i s epickým nábojem, jiné, jako třeba Hračky, jsou emotivnější. Část Láska k ženám má kompaktnější obsah. Autor opěvuje krásu něžného pohlaví a snaží se vyjádřit touhu po ženách. Protipólem citů, jež se dají označit za radostné a povznášející, jsou zajisté básně zařazené do oddílu bezprostředně následujícího – Bolest z žen. Pocity a Vše nej tvoří přechod mezi první a druhou velkou skupinou básní. Intimní pocity a situace obvykle provázející každého člověka - únava nebo migréna a gratulace k narozeninám, svátku či novému dni - jsou ukázkou nalézání indiferentních témat.

Část Přiznání pomalu vede k tomu podstatnějšímu, co chce básník říct. Jde o přiznání vlastní homosexuality svému okolí, což je v životě každého jinak orientovaného člověka klíčový okamžik. Autor v básních zachycuje přiznání sám sobě, svému otci i dívce. V následujících částech Láska k mužům, Sexuální vášeň a Bolest z mužů už Tomáš Lörincz naplno vyjadřuje své pocity bez snah uměle je transformovat jako náklonnost k druhému pohlaví. Taková snaha byla zřejmě částečně i nevědomá, ale do jisté míry vysvětluje i podivné chování hlavního hrdiny jeho předchozí knihy, které jsem považoval za nepravděpodobné. V těchto částech sbírky se objevují básně s velmi explicitním vyjádřením sexuálního aktu. Příznivci jemné a vznosné poezie budou těmito básněmi asi poněkud zaskočeni, ale autor má právo na své vyjádření, i když to někomu po chuti nebude.

Závěrečné kapitoly Smích a Amor jsou věnovány humoru a lásce. Autorův humor nepostrádá ironii a najdeme v něm i jistou dávku neúcty k půvabu poezie.

Básnická sbírka Tomáše Lörincze je doprovázena kresbami Soni Hubáčkové, Lukáše Patáka, Markéty Smrčkové, Pavlíny Srnové, Soni Štossové a Markéty Čondlové. Ilustrují obsahy jednotlivých kapitol, některé až příliš doslovně. Styl ilustrací všech umělců je velmi podobný, osobně mi moc nevyhovuje svou prvoplánovostí, jakou se vyznačují práce grafiků na turisticky oblíbených místech.

Jak jsem už naznačil, sbírka básní Obnažené tajemství je velmi rozsáhlá a obsahuje autorovy práce z velmi dlouhého časového období. Dala by se z nich vytvořit nejedna kratší, tematicky zaměřená básnická sbírka. Čtenář si může vytvořit ucelenou představu o autorově díle, ale také ho může mohutnost knihy odradit. Je samozřejmé, že díky tomu jsou v knize básně dobré - některé z nich získaly i ocenění v soutěžích, jiné byly publikovány v různých sbornících -, ale i básně horší, či dokonce špatné. Připouštím, že je to jen můj osobní názor, který není dostatečně podložený, ale verše připomínající dětskou říkačku nepovažuji za dostatečně dobré, aby reprezentovaly autora ve sbírce. Respektuji však skutečnost, že je to jeho sbírka, jeho volba a vkus čtenářů je velmi rozdílný.

Knihu Obnažené tajemství vydalo nakladatelství Nová forma