Fraška plná omylů

Recenze

Vytvořeno 11. 9. 2015 3:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud vás zaujala prvotina Tomáše Lörincze nazvaná Jedna stačí! Jeden svědek, určitě budete zvědaví na pokračování osudů jejich protagonistů. Tomáše jsme museli opustit ve chvíli, kdy dobyl Martinu, svou vysněnou dívku. Jeho tvrdohlavost slavila úspěch, ale jak známo, i v pohádkách, v nichž je na konci psáno: a žili šťastně až do smrti, je obsaženo latentní pokračování, možná ne už tak šťastné.

Pokud jsem autorovi v recenzi jeho první knihy vytýkal, že o ní lze mluvit jako o románu jen velmi opatrně, zejména proto, že postrádá vedlejší dějové linie, pokračování s titulem Jedna stačí! Fotka z ultrazvuku je v tomto ohledu zcela jiná. Ale pojďme nejdříve k obsahu, teprve pak k formě.

Tomáš a Martina studují na gymnáziu, chodí spolu a později dokonce i bydlí. Společná domácnost jim dává příležitost k vzájemnému poznávání. Do původní bezhlavé zamilovanosti se vměšují starosti všedních dnů i povahové rozdíly, které dokážou každý vztah komplikovat. Přestože spolu tráví spoustu času, ve třídě je rozděluje chlapecký a dívčí svět, mimo školu rodina, zvláště Martinina sestra Petra. Důvody, proč tomu tak je, si autor nechává v záloze a neprozrazuje je čtenáři hned. Nedorozumění a nedůvěra plodí žárlivost a žárlivost často bývá cestou ke konci vztahu nebo alespoň k jeho komplikaci. 

Autor rozdělil poměrně obsáhlý text do tří dílů, nazvaných podle jejich vypravěče – Tomáš, Mamka (Tomášova) a Martina. Toto rozdělení je vítaným zpestřením přímočarého děje, ale nese s sebou i určité komplikace. Zcela zákonitě se autor nevyhne vyprávění jednoho a téhož děje třemi způsoby. V některých případech nepřináší změna úhlu pohledu kýžený efekt, čtenář už předem ví, o co se jedná. Samozřejmě, určité scény se tím vysvětlí, zvláště ty, které na první pohled nedávají smysl, jako ta v kapitole Pohlaví naruby, v níž Martina Tomáše přemluví, aby šel do školy v ženských šatech.

Oproti první knize je na stylu patrný kvalitativní posun, i když některé dialogy trpí určitou škrobeností, jakou by čtenář u žáků střední školy určitě nečekal. Naproti tomu jsou scény z vyučovacích hodin velmi dobře zvládnuté, patrně autorovi utkvěly v paměti jeho vlastní zážitky. Výborně je i zachycena postupná změna vztahu žáků ke kantorům v průběhu doby od blížící se maturity až po její úspěšné zvládnutí.

V pozadí vyprávění nacházíme dobře patrný humor, s nímž autor ke svým hrdinům přistupuje. V hlavní roli  – tak jak to ve fraškách a groteskách často bývá – jsou omyly. Pokud člověk vidí jen část skutečnosti, může si ji ve své fantazii jakýmkoliv způsobem modifikovat. Pokud je o své pravdě přesvědčený nebo se jí bojí, pak je marné cokoliv vysvětlovat a uvádět na pravou míru. V takové situaci se ocitá Tomáš, vlastní vinou se z něj stává trochu směšná a trochu žalostná postava. Některé jeho kroky a úvahy se zdají z čtenářova pohledu nepochopitelné a naivní, avšak Tomáš vzhledem k svému mládí a nedostatku zkušeností nemá mnoho prostoru pro řešení situace s nadhledem.

Na textu je poznat, že vznikal delší dobu v různých obdobích, zvláště se to projevuje v občasných odchylkách ve vypravěčském stylu. Přesto působí děj konzistentně, hlavní záměr autor sleduje od začátku do konce. Na konci si opět autor nechává prostor pro další pokračování, většina věcí se sice vysvětlí, avšak mnoho z nich zůstává, hlavně mezi hlavními hrdiny, nedořešených, a tak se příznivci Martiny, Tomáše a Tomáše Lörincze mohou určitě časem těšit na další pokračování, v němž se vztahy obou mladých lidí budou dále vyvíjet.

LÖRINCZ, Tomáš. Jedna stačí! Fotka z ultrazvuku. 1. vyd. Týn nad Vltavou: Nová Forma, 2013, 474 s. ISBN 978-80-7453-419-5.