Ariana Franklinová – Vykladačka smrti

Málokdo ví, že jméno Ariana Franklinová je pouhým pseudonymem. Vlastním jménem Diana Norman (jste-li nadšencem počešťování, pak Normanová) pochází z Anglie a v současnosti je nejen novinářkou na volné noze, ale také spisovatelkou biografií a historických románů, což dokazuje tří set dvaadevadesáti stránková Vykladačka smrti.

Detektivní thriller ze středověké Cambridge vás zaujme již pouhým přebalem. Ten je barevně laděn do světle hnědé pergamenoviny, jíž vévodí samotný ústřední název svazku přesně uprostřed. Nad ním je obrázek jakéhosi zvířete, které je podobné netopýrovi. V každém z rohů jsou spojené kosti, neklamný důkaz toho, že se nejedná o dívčí románek.

Po otevření tvrdých desek neočekávejte předsádku nudně bílou – na přední i té zadní je vytištěna tatáž mapka Cambridge, v níž se snadno zorientujete a v průběhu čtení příběhu do ní můžete nahlížet, abyste věděli, kde se momentálně s hlavními hrdiny nacházíte, což je dozajista přednost, kterou se může knížka pyšnit.

První kapitole z celkových šestnácti předchází prolog, který nastiňuje přibližnou dějovou linii a také poukazuje na několik důležitých postav vyskytujících se v průvodu mířícím do Cambridge. Autorka naznačuje přítomnost vraha několika dětí, kterého je nutno dopadnout, ale než-li tak bude učiněno, je nutné vrátit se v čase o celý rok, aby čtenář pochopil souvislosti. Neznamená to však prozrazení veškerých dějových nitek. Těmi se nechte vést celým příběhem bez jejich jediného přetrhnutí, jako je například četba posledních řádek, abyste nepřišli o čtenářský požitek.

Z již zmíněných vražd je obviněna židovská komunita, na kterou se rozhořčení obyvatelé anglického města vrhnou v plné síle a dva, do té doby vážené, obyvatele odlišného vyznání zbaví života. Do této nezáviděníhodné situace přichází ze vzdálené jižní Itálie nesourodá trojice – vyšetřovatel židovského původu, mladá lékařka a její arabský osobní strážce. Cíl, za nímž dorazili, je jediný – odhalit skutečného zabijáka. Ačkoliv se tento úkol jeví jednoduše, opak je pravdou. Období středověku neuznává ženy lékařky, natož aby vraždy, ze kterých jsou viněni Židé, vyšetřoval sám Žid…

Téma, jež si Ariana Franklinová zvolila, je dle mého názoru neobvyklé, stejně tak 12. století, do kterého je příběh usazen. Nemusíte se ale bát středověkého stylu psaní. Jak bývá zvykem, i historické romány jsou psané „písmem dneška“. Vykladačka smrti v sobě taktéž ukrývá výrazy latinské, arabské, řecké, hebrejské, italské či francouzské a dokonce také jeden německý. Že ovládáte stěží jednu z vyjmenovaných řečí? Nevadí. V úplném závěru knihy jsou připojeny „Vysvětlivky k cizojazyčným výrazům“, které vám odhalí význam použitých spojení.

Sama spisovatelka si byla vědoma, jak je těžké psát o době, která je dávno za námi, a že z dějepisného hlediska je nemožné být přesná ať již datově či místně. Proto také za poslední kapitolu přidala „Poznámku autorky“, kde vše potřebné ujasnila.

Dílo je řazeno do beletristické literatury a dozajista oprávněně. Ačkoliv je prolog celkem nezajímavý, od první kapitoly vás autorka svým vyprávěním vtáhne do děje, z nějž se vám nebude chtít vracet do reality dnešního světa. Příběh je svižný, plynulý, chytlavý. Napínavost se zde snoubí s občasným odlehčením v podobě vtipnější pasáže, která je pokaždé do děje vhodně „zasunuta“. Jediné negativum, které bych vytkla, je odhalení některých zápletek, po jejichž přečtení je čtenáři jasné, jak dopadnou, ačkoliv autorka to tak nechtěla, což také vyplývá ze stylu jejich prvotního popisu, který je „jakoby v mlze“.

S klidným svědomím mohu Vykladačku smrti doporučit. Uvítají ji hlavně ti z vás, kteří mají rádi detektivky s prvky thrilleru, nečekané zvraty a také možnost si vyzkoušet vlastní úsudek v podobě vyřešení celého případu.


Román Vykladačka smrti vydalo nakladatelství Jota.