Mým mravním zákonem je Desatero

Rozhovory

Vytvořeno 18. 11. 2013 2:00

Autor: Jitka Libigerová

Spisovatelka plná optimismu, která jej vkládá do svých knih pro děti, to je Lenka Rožnovská. Zajímá vás, jakou knihu by si autorka vzala na pustý ostrov, jaké jsou její zájmy či kde se s ní můžete potkat? To vše se dozvíte v našem rozhovoru, z kterého vychází Lenka Rožnovská jako naprosto pozitivní člověk plný radosti ze života, což přenáší na své malé čtenáře, kteří chodí rádi na její besedy a čtou rádi její knihy. Pojďte se začíst do rozhovoru s tímto milým člověkem.

Jako spisovatelka knih pro děti jste populární. Poznávají vás lidé na ulici?

Myslíte si, že jsem populární? (úsměv) Děkuji. Spíš bych řekla, že jsou populární mé knihy, já se za nimi schovávám. Mám hrozné štěstí na ilustrátory. Jsou to lidé, se kterými souzním, kteří dokážou můj text dotáhnout. I oni mají nemalou zásluhu na oblíbenosti mých knížek.

Co teď píšete?

Nedávno vyšla kniha Tatínku, nezlob! s nádhernými ilustracemi Markéty Vydrové. Protože se kniha líbí, pustila jsem se do podobně laděného textu, jen za ty „zlobivé“ budou babičky.

Co nyní čtete?

Knihu Ljudmily Ulické Daniel Stein, překladatel. Moc zajímavý román, vřele doporučuji.

Kde berete inspiraci na vlastní tvorbu?

Nepokrytě se přiznávám, že všude. Zrovna nedávno jsem četla v komentářích pod článkem o čokoládě větu: Čokoláda je z kakaa, kakao z bobů, boby jsou z kakaovníku, to je strom, ten je zelený a z toho plyne, že čokoláda je salát. No řekněte, není to půvabná věta, která by slušela nějaké pohádkově kulaťoučké bytosti? Jo, a mimochodem, mým nejoblíbenějším jídlem je salát. (úsměv)

Kterou knihu byste si vzala na pustý ostrov?

Já jsem celkem nepraktický člověk, z čehož vyvozuji, že kdybych se dostala na pustý ostrov, byla by to pro mne konečná stanice. Takže moje volba - Bible.

Je těžké psát pro děti?

Ne, není. Když jim nasloucháte, když se na svět díváte dětskýma očima, nejste ten, kdo kárá a má vždy pravdu, pak to mezi vámi a dětmi funguje. Podle tohoto pravidla pak volíte jazykové a syntaktické prostředky. Platí, že děti mají rády, když si hrajete se slovy a vytváříte různé neologismy, taktéž je pro dětského čtenáře lepší, když čte věty jednoduché a neutápí se ve složitých souvětích. Začínající čtenář ocení i délku celého textu. Mívám velkou radost, když mi nějaká maminka řekne, že právě moje knížka byla ta první, kterou její prvňáček zvládl přečíst.

Co kromě psaní děláte ráda?

Povídám si s dětmi. A když to povídání spojíme s hezkým výletem, jsem velmi spokojený člověk.
Ráda čtu, dětem čtu nahlas. Někde jsem se dozvěděla, že hlasité předčítání je nejlepší trénink mozku. Takže vzhůru do mozkové posilovny!
Máme zahrádku, na které ráda chytám lelky, nerada bojuji s babou Plevelou. Je to nezmar, nedá si říct a nejde o zahradu dál.

Jaké máte sny?

Sny, které se mi zdávají, si většinou nepamatuji. Možná je to i dobře, třeba bych zjistila, že jsou moc ztřeštěné. Mé sny – přání – jsou obyčejně maminkovské. Přeji si, aby ze synů vyrostli chlapi pro radost a jen malou starost.

Máte nějaké krédo, kterým se řídíte?

Kant: Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve  mně. Mým mravním zákonem je Desatero, jsou v něm obsaženy nejzákladnější principy lidství.  Ne všichni lidé mají stejný či podobný mravní zákon jako já, pravdomluvnost, poctivost, soucitnost či pokoru považují za hlupáctví, pak se snažím těmto lidem vyhnout. Bylo by mi z nich zbytečně smutno.

Na jakých akcích se s vámi mohou setkat děti a vaši fanoušci?

Pražští čtenáři měli možnost mě vidět v Tapatanu. Pan spisovatel Pavel Vrána tady organizuje setkání dětí s autory knih. Dále dělávám besedy v knihovnách a školách. Kdo mi chce napsat, může si dohledat e-mailovou adresu na mých stránkách www.lenkaroznovska.cz.

Co byste vzkázala našim čtenářům?
 
Neprodávejme svou svobodu za mísu čočky. Víc neřeknu, přeberte si to, jak chcete. (úsměv)