
Romány Jiřího Hájíčka mají na českém literárním trhu své výlučné místo. V celém svém díle zachovává tematickou kontinuitu, jeho nový román Plachetnice na vinětách z tohoto trendu nevybočuje.
Příběh románu je velmi jednoduchý, lze říct, že vychází z velmi banální zápletky. Marii opustí manžel. Úspěšný podnikatel v nejlepších letech se zamiluje do své asistentky a tuto situaci řeší rozvodem. Marie se učí trávit svůj čas o samotě. Jiří Hájíček ale svou hrdinku pojal jako samostatnou a emancipovanou ženu, která se nehroutí. I když musí překonat dlouhé období, kdy jí nic nedává smysl a kdy hledá, aniž by pořádně věděla co.
Marie, stejně jako jiní Hájíčkovi hrdinové, se nedokáže ani nechce odtrhnout od svých kořenů, přestože z pohledu ostatních lidí už do své rodné vesnice poblíž Českého Krumlova nepatří a stala se z ní panička z Prahy. Marie to tak nevnímá, díky své vyrovnané povaze dokáže trpělivě snášet špičkování své zatrpklé sestry i závistivé a nenávistné pohledy svých bývalých sousedů. Té nenávisti Marie nerozumí, myslí si, že si svůj úspěch zasloužila a vykoupila ho tvrdou prací. Její pocity se však naprosto míjejí s pohledem bývalých přátel, dívá se jinak nejen na svou práci na univerzitě, svůj pražský dům nebo na svou osamělost po rozvodu.
Nálada Hájíčkova románu je jako obvykle pochmurná a melancholická, což ovšem v audioknize dostatečně vyrovnává interpretka textu Vanda Hybnerová svým velmi klidným a racionálním přednesem. Zvládá číst i mužské party většinou bez toho, aby tón jejího hlasu klesl do absurdních nížin. Jen občas, zejména když má být projev muže laškovný nebo dvojice flirtuje, upadne jako většina interpretek do jakési parodie na muže. V těchto případech se mi vždy vnucuje otázka: Opravdu nás ženy slyší mluvit jako debily? Snad ne, snad jde pouze o stylizaci.
I když má kniha Plachetnice na vinětách přímočarý děj, který spěje k určitému cíli, působí některé epizody jako vložené bez konkrétní funkce. Samozřejmě, že mohou čtenáři přiblížit psychický stav hlavní hrdinky, ale román by se bez nich obešel, aniž by nějak utrpěl. Jde třeba o Mariinu bezcílnou cestu. Tandemový seskok padákem už se také stal literárním klišé, ale lze jej tolerovat, protože se stal v mnohém případě i životním klišé určité věkové skupiny.
Hájíčkova hrdinka Marie je určitě postavou, s níž se může mnoho čtenářek ztotožnit. Mimo jiné i pro její postoj, který nakonec vede k rozhodnutí přijmout to dobré, co život přináší. Problém je však v tom, že k mnoha lidem není život tak laskavý. Je pravda, že Marii opustil manžel, ale po počátečním šoku se z ní stává žádoucí žena doslova obletovaná muži, zejména mladšími.
Existuje další důvod, proč nám Marie připadá blízká. Kromě mužů, kroužících okolo ní, se potýká se stejnými problémy jako hodně jejích vrstevníků. Stárnoucí rodiče potřebují stále více pomoci, ale odmítají se přestěhovat do bytu, v němž by nebylo tolik práce. Sestra, která si zvolila jiný způsob života, ale nedokáže to patřičně přijmout a hledá vinu ve svém okolí. Pocit prázdnoty a vyhoření, úvahy o smyslu dalšího života – osobního i pracovního. Marie se snaží s těmito pocity bojovat, ale v souladu se svou povahou poměrně umírněně, nemá tendenci k energickým a nevratným řezům.
K častým pocitům Mariina věku patří i touha poznat minulost své rodiny a pocit lítosti, že člověk neposlouchal pozorněji své rodiče, když o této historii mluvili. Mariin otec se vrací do svého mládí prostřednictvím obrazů, které z náhlého popudu začne malovat na prkna. To autorovi dává příležitost zmínit se o době, kdy nastoupili k moci komunisté a sedláci přišli o své majetky.
Plachetnice na vinětách je příjemné čtení, i když témata, o kterých Jiří Hájíček píše, tolik příjemná nejsou. Autor se ale vyhýbá příliš vyhraněným situacím a vše vede spíše ke smíření, po němž člověk podvědomě touží. Je potřeba ocenit, že jeho román není koncentrovaná deprese, která by čtenáře pouze deptala.
Název: Plachetnice na vinětách
Autor: Jiří Hájíček
Interpret: Vanda Hybnerová
Vydavatel: OneHotBook
Rok vydání: 2020
Délka: 8:10 h