
Král se nám zamiloval do Židovky! Lide španělský, odvrať svůj zrak! Tak nějak by se dal vystihnout postoj tehdejší církve a šlechty k událostem tvořícím hlavní zápletku Feuchtwangerova díla. Není se vlastně co divit – celý křesťanský svět se řítí do třetí války o Svatou zemi, nevěřící už staletí ovládají značnou část Pyrenejského poloostrova a král Alfonso VIII. si místo příprav na válku užívá klidu se svou nevěřící milenkou. Skandál!
Ačkoli se milostný vztah kastilského krále a doni Raquel, znepokojující mnohé současníky, beze všech pochybností dá označit jako hlavní námět a zápletka díla, román rozhodně není pouhou romancí ani záznamem jediného, byť nezvyklého vztahu. Nelze ani jasně označit hlavní postavu. Je jí don Jehuda ibn Ezra, jehož příchodem na kastilský dvůr se všechny události spustily? Je jí kastilský král, hrdinný rytíř Alfonso VIII., jenž netouží po jiném než vymanit Španělsko z područí muslimů? Je jí Jehudova dcera Raquel, která snad nakonec dokáže změnit krále v rozvážného panovníka?
S Jehudovým jmenováním do funkce královského escrivana, tedy správce financí, přicházíme do Toleda, hlavního města kastilské říše. Jehuda usiloval o toto místo v naději, že se mu podaří splnit poslání: zajistit mír zemi, a to především mír a bezpečí pro svůj lid. Na to, aby zbídačené zemi pomohl zbohatnout, má celých osm let, zajištěných mírovou smlouvou, již musel Alfonso po porážce uzavřít se sevillským emírem.
Jehuda při plnění svého úkolu musí překonat mnohé nesnáze, například Alfonsovu impulsivní povahu, neb tento rozený válečník si dělá, co chce, pokud to vede ku cti a slávě země, a pokud něco nesnáší, je to mír. Další komplikace nastávají, když papež vyhlásí křížovou výpravu a celá země chce bojovat, nehledě na svou nepřipravenost. Válka se vede proti držitelům Svatého města, muslimům, jenže Židé jsou také nevěřící a je třeba být na pozoru. A do toho si Alfonso usmyslí, že chce Jehudovu dceru za milenku. Utéct, neutéct? Obětovat dceru pro záchranu národa? Jehuda zůstává a jeho rozhodnutí dá vzniknout písním a romancím.
Autorovo pojetí živě vykresluje teprve se rodící slávu křesťanské Hispánie. Historickou věrnost příběhu dokládá citacemi z romance Lorenza de Sepúvelda a El Sabiovy Crónicy General. V románu popisuje složité uzavírání spojenectví mezi Kastilií a Aragonií, kromě Alfonsa III. a jeho ženy Leonor se tu objeví několik dalších historických postav, z nichž mezi nejvýraznější patří Ellinor Aquitanská, jež je matkou Leonor a také třeba Richarda Lvího Srdce, řeč je o trubadúrovi Chretiénovi de Troyes či židovském mysliteli Maimonidovi.
Feuchtwanger nevynechá při svém líčení snad žádnou oblast denního života země. Popisuje Jehudovy ekonomické plány, Alfonsovy válečnické, královniny politické a intrikánské, Raqueliny romantické a to vše prokládá filozofickými úvahami králova zpovědníka Rodrigua či muslimského učence Musy ibn Da’uda. Jeho pohled se soustředí na lidi vysoké vrstvy, osazenstvo dvora, šlechtu, duchovní.
Důležitou úlohu, vyplývající už z povahy námětu a lokace, zaujímá náboženství. Neb Španělsko 12. století je zemí tří národů, tří vyznání, střetávajících se v každodenním životě. Křesťanský král se zamiluje do dcery svého židovského escrivana, židovský chlapec touží stát se křesťanským rytířem jako je jeho panovník, muslimský učenec a králův zpovědník najdou společnou řeč při úvahách o míru, válce, moci.
Židovka z Toleda nabízí romantický příběh, věrné historické pozadí, výstižné vykreslení několika postav včetně nahlédnutí do jejich myšlenek, vyhlídek, motivací. Pro svůj rozsah se jedná o čtení dlouhodobější, rozhodně však přinášející rozptýlení i rozšíření historických znalostí.
FEUCHTWANGER, Lion. Židovka z Toleda. Praha: SNKLU, 1965. 382 s.