Dějiny literatury

Jiří Wolker a avantgardní poezie

1 1 1 1 1 (1 hlas)

Dějiny literatury

Vytvořeno 20. 5. 2009 2:00

Autor: Marta Šimečková

Jiří Wolker se stal během svého krátkého života nejvýznamnějším představitelem proletářské poezie v české literatuře 20. let 20. století. Proletářská literatura navazovala na českou sociálně orientovanou literaturu 90. let 19. stol a na tvorbu předválečné generace (A. Sova, K. Hlaváček ze Lvovic, P. Bezruč, F. Gellner aj.). Básníci byli také ovlivněni ruskými básníky, především V. V. Majakovským. Mezi další české významné představitele proletářské literatury patří: J. Hora, Jindřich Hořejší, Konstantin Biebl a další.

Mnozí jí byli také ovlivněni, např. J. Seifert (Město v slzách) nebo I. Olbracht (Anna proletářka).Tito umělci se chtěli podílet na vytvoření proletariátu, jejich cílem byla revoluce. Obrací se k prostým lidem, především k dělníkům, kteří mají tvořit základ společnosti. Básně proto musí být srozumitelné, k čemuž si spisovatel volí odpovídající témata i básnické prostředky. Texty jsou často určené k recitaci.

Proletářští spisovatelé měli svůj proletářsky orientovaný časopis Var, který jim dal k dispozici S. K. Neumann. J. Wolker zde otiskl i svoji stať Proletářské umění (1922), která představovala jakýsi manifest této nové poezie i výzvu k revoluci. Končí těmito slovy: „Proletariát jsou dělníci nového světa. Umělci chtějí být dělníky nové krásy v něm.“ Wolker byl dočasným členem moravské Literární skupiny, což bylo umělecké seskupení založené r. 1921 v Přerově. Umělci kolem ní shromáždění (Lev Blatný, Konstantin Biebl, Čestmír Jeřábek, Josef Chaloupka, liter. kritik František Götz, A. M. Píša) byli ovlivnění expresionismem a dalšími novými literárními směry. Tato skupina chtěla podobně jako Devětsil představit nový vztah k životu a nový literární vývoj. S Devětsilem byla ale v napětí – na rozdíl od něj totiž nechtěla revoluci násilnou, ale mravní. Kvůli své nejednotnosti neměla ale takový vliv jako Devětsil.

Členem Devětsilu se stal Wolker v letech 1922 až 1923. Tento umělecký svaz byl založen v říjnu 1920 v Praze a jeho prvním předsedou byl V. Vančura. V prosinci 1923 byla tato avantgardní skupina založena také v Brně. Název tomuto seskupení dal K. Čapek podle rostliny dávající sílu. Jinak ale s touto skupinou nesdílel žádné styky (byl antikomunista). Pražský Devětsil vydával časopisy Revue Devětsilu (ReD) a Disk, brněnský Devětsil vydával Pásmo a Host – ten byl uveden v říjnu 1921 Wolkerovou básní Těžká hodina.

Vyšly také sborníky Devětsil (1922) a Brno (1922). Hlavními uměleckými teoretiky této skupiny, reprezentující poetismus a další příbuzné moderní umělecké směry, se stali Karel Teige a Bedřich Václavek. Svými přednáškami zde ale také zasáhli např. J. Seifert nebo J. Wolker.
Svou činnost Devětsil ukončil v Praze r. 1930, v Brně o tři roky dříve. Za nepřímé zástupce pak byli pokládáni surrealisté.

Devětsil se hlásil nejdříve k proletářskému umění, poté zde ale vznikl osobitý směr – poetismus. Byl také spojen s komunistickou ideologií, odmítal však revoluci. Poetismus je směr hravý, byl ovlivněn francouzským dadaismem a surrealismem, ale také filmem, kabarety či lidovou zábavou. Budoucnost vidí optimisticky, tato vize štěstí je spojena i s vizí, že umění bude dostupné všem bez rozdílu majetku. Umělcem nebude pouhý jednotlivec, ale celý kolektiv.
Členy Devětsilu byli: V. Nezval, K. Biebl, J. Seifert, V. Vančura, K. Konrád, J. Hořejší, J. Wolker, F. Halas, E. F. Burian, J. Voskovec, J. Werich, J. Honzl, J. Ježek, malíř J. Štyrský, Toyen, A. Hoffmeister a další. Tvůrcem manifestů poetismu byl především Karel Teige.

Čtěte také:

Život a dílo Jiřího Wolkera