Antihrdina Goon podruhé na scéně

• 

Komiksy

Vytvořeno 4. 6. 2013 2:00

Autor: Zuzana Stejskalová

Nakladatelství Comics Centrum nedávno představilo českému čtenářstvu hrdinu Goona v mistrovskému komiksu Erica Powella. No, spíše než o hrdinovi bych ale měla mluvit o antihrdinovi, protože hromotluckou mlátičku, která si nevybírá, zda surově napadne skupinku zombie nebo stařenku, jež mu před chvílí zachránila život, za hrdinu rozhodně nepovažuji. 

Dnes se zaměříme na druhou knihu ze série Goon, která nese podnázev Mé vražedné dětství. Jak název napovídá, nahlédneme do dětských let malého klučíka, který neměl nikdy k ráně daleko, a zároveň se dozvíme o tom, jak započala jeho kariéra výběrčího u gangstera Labrazia a jak se dal dohromady s parťákem Frankiem. Powellovi se patrně odhalování tajemství minulosti zalíbilo, a tak popisuje i zrození Kazatele a jeho armády zombie, jimž Goon výstižně přezdívá nedochcípliny. Aby to však nebylo tak jednoduché, je do hlavní dějové linie (pokud vůbec kniha nějakou má) zařazeno několik dalších miniepizod ze současnosti, např. příběh o ďábelském doktoru Slitinovi a jeho zabijáckém robotovi nebo poněkud šokující příběh s názvem Svět je krásný, když jsi idiot, v němž je parodován komiks Archie.

Jednotlivé epizodky na sebe zpravidla nenavazují, nejsou navíc řazeny ani chronologicky. Sem tam je narušují reklamy, tentokrát o něco vtipnější nežli v předchozí knize (např. reklama na to, jak se stát Goonem juniorem – stačí pořídit si speciální příručku Jak se odnaučit být padavkou a stát se chlapem, dále Goonovu čepici, olověnou trubku, lahvičku jedu, no prostě samé užitečné věci). 

Čtenářům, kteří četli první knihu, je už jasné, že Powell nijak neubral ze svého psychedelického popisu dění. Kombinuje na první pohled nekombinovatelné, popisuje nepopsatelné a paroduje neparodovatelné. Goonovský svět je prostě zvláštní fraškou vysmívající se superhrdinským komiksům, v němž je všechno možné, třeba i samovzněcující se orangutani nebo vetchá stařenka schopná porazit gigantického robota. V komiksu se dostanete na pokraj šílenství, takže racio hoďte za hlavu a nechte se kolébat na vlnách nemožného.

Komiks je určen dospělým čtenářům, což je vám asi jasné už podle událostí v něm popisovaných i podle rysů hlavní postavy. Dětský čtenář by neměl podle mého názoru přijít do styku s knihou, která zakládá řadu vtipných situací na násilných scénách a peprných hláškách, zatímco dospělý čtenář, jenž se dokáže nad toto povznést a vidět v nich parodii na zevšednělá schémata hrdinů a vychvalovaných lidských hodnot, může v tomto spatřovat signál k odproštění se od vynucovaných mechanismů.  

Na překladu se podílel Václav Dort a Martin Trojan. Podařilo se jim vystihnout postavy jazykově, tj. zakomponovali do textu řadu nespisovných prvků i vulgarismů, které ke Goonovi rozhodně patří. Je na škodu, že obdobná péče nebyla textu věnována ze strany korektora, jenž patrně z nepozornosti (doufám, že ne z nevědomosti) ponechal v textu několik chyb, např. „přijměte naší omluvu“ (místo: naši), „tady na periferii je všechno, co máme Goon“ (chybí čárka před slovem Goon), „Všechny moje kočičky takhle páchly, když byli mrtvé“ (místo: byly).

Komiks je určen spíše malému okruhu čtenářů, kteří nebudou pohoršeni Goonovým jednáním a jeho světem, ale dokáží se zasmát lidské malosti a často nelogickému jednání, jež je charakteristické nejen pro komiksový svět.


Komiks Goon 2: Mé vražedné dětství vydalo nakladatelství Comics Centrum