Na pokraj světa a možná ještě mnohem dál

• 

Komiksy

Vytvořeno 1. 8. 2013 3:00

Autor: Petr Měrka

Hra o tebe, další ze série Sandmana od Neila Gaimana nás opět ohromuje nebývalou mírou autorovy fantasie, jemuž byl navíc dán do vínku mimořádný dar příběhu s fabulační schopností.

 

Co je pro Sandmana asi nejpříznačnější, je až téměř hmatatelná melancholičnost a skoro až hypnoticky ospalý rytmus vyprávění, jež však podtrhuje a spoludotváří základní faktor, jímž je snovost.

Realita se mísí se sny a obráceně. Souběžně se nad vším vznáší beznaděj z toho, že zlo je vždy o krůček napřed před dobrem, přičemž oba tyto protipóly ve vztahu k universu neznamenají nic, než věčnou konfrontaci dvou principů, kdy jeden bez druhého ztrácí smysl. Tvoří jednotu. Harmonii. Jsou součástí čehosi, co je dalece převyšuje.

Morfeus – král snů – je velmi tragická postava se smyslem pro spravedlnost do té podoby, že mnohým může připadat nemilosrdný a především pak bezcitný. Jakoby neměl srdce, ani svědomí. Ukrývá v sobě nesmírnou ontologickou hloubku. Působí chladně a odtažitě, ale souběžně s tím rozebírá každý svůj krok. Je trpělivý. Čeká, až mozaika jednotlivých dějů dá vzniknout celistvému obrazu.

Ve Hře o tebe se však veškerá pozornost točí kolem Barbie, jež se rozešla s Kenem a o život jí usiluje Kukačka. Vysílá své pomocníky do světa, kde se nachází, aby se ji zmocnili a zabili ji.

Hranice realit a pomyslných alternativních skutečností se mísí. Vzájemně se ovlivňují. Z kouzel a čar nevzejde nic dobrého. Měsíc je proti své vůli vtažen do magií obestřené misky, díky tomu se otevírá brána do říše krále snů.

S mystikou však korespondují i problémy všední každodennosti. Kdy nesmírně naivní lesba zjistí, že je těhotná a děsí se okamžiku, až na to přijde její partnerka. Nebo muž, jenž se vnímá jako žena. Rodina ho považuje za zrůdu. Či schizofrenní bezdomovkyně bojící se psů. Potlačovaná traumata. Z toho všeho de facto vyplývá Sandmanova nadčasovost. Gaiman nám skrze něj předkládá svět, jenž se převážně odehrává uvnitř našich vlastních hlav. Souběžně s tím však do něj autor vtiskl jistou pohádkovost.

Sandman, to jsou mýty a legendy. Dal by se též chápat jako svět za zrcadlem, do něhož pronikla Alenka Lewise Carrolla. Každopádně je jisté, že jde o impozantní dílo, překračující žánry, neb se dotýká samotných archetypů a paradigmat, jež utvářejí působení člověka v jsoucnu.

Sandman je krutý, ale současně i krásný. Je takový, jako sám život.

„A poslyš, Hazel. Když přijde na sex… No, chlapům v životě nic nevěř. Chlapi myslí pérem.“
„Aha. Teda, už jsem to od pár lidí slyšela. Říkaly to jiný ženský. Lesby. Ale myslela jsem, že jen kvůli tomu, že nemají rády chlapy…
Ty ale máš chlapy ráda.“
„Asi jo. S žádným jsem už dva roky nespala…
Jo. Mám ráda chlapy. Ale ani tak bych žádného nenechala u sebe zůstat na noc, kdybych se s ním nechtěla vyspat.“
(Gaiman, N. Sandman: Hra o tebe. Přel. V. Janiš. Crew: Praha, 2013, s. nečíslováno.) 

Knihu Sandman: Hra o tebe vydalo nakladatelství Crew