Do trenek a cvičit!

• 

Komiksy

Vytvořeno 14. 12. 2013 2:00

Autor: Štěpán Cháb

Jaroslav Foglar, muž, jenž si dal za cíl vychovávat z kluků chlapy ve střihu Old Shatterhanda. Neplivat, nekouřit, utužovat tělo a vlastní schopnost zdvořilosti, být hodnotným člověkem, jehož cílem je prospěšnost sobě i okolí. Zní to v této době trochu, řekněme si to upřímně, zastarale. Což je veliká škoda. Nyní kluci zažívají dobrodružství jen před monitory počítačů při vraždění mimozemských i pozemských nepřátel, co je to ovulační cyklus vědí už v osmém roce a bobříky loví skutečně už jen na serverech s pornem, kde jich je svým způsobem také pomálu.

Hoši od Bobří řeky, český pojem, který se samovolně vryl do duší mnoha lidí, se pokouší dostat do duší i nynější generaci a to převedením knihy do komiksové formy. Obrazové stránky věci se ujal Milan Teslevič. Natáhněme si mokasíny, výchova ku správnému chlapectví si bere místo u řečnického pultu.

Televize, počítače a různé herní konzole ukrádají dětem jejich dětství. Už jen proto, že většina produktů pro děti počítá vskrytu i s kupní silou dospělých. V animovaných i hraných pohádkách se tedy dočkáme sexuálních vtipů skrytých za dvojsmysly, herní branže už nenabízí skotačivé králíčky, ale akci, střelbu, masovou vraždu. Během hodiny hraní zabije průměrné dítě na sto lidí poskládaných z pixelů a vypadajících nanejvýš reálně. Lovení bobříka odvahy či síly s takovou kadencí mrtvol nemá možnost ani soupeřit, je zcela bez šance. Dá se samozřejmě oponovat tím, že i dříve děti v hrách na vojáčky zabily hromadu svých nepřátel, ale to byla jen hra. Počítačové hry bohužel nejsou hrami, ale napodobeninami reality.

Jaroslav Foglar, žil-li by v této době, by se pravděpodobně z takového stylu života zjevil. Doslova. Jeho cílem byl zdravý duch, ve zdravém těle. Zdravá soutěživost. Zdravá snaha uspět. Ale s tím spojená i zdravá sounáležitost, úcta k druhému a pomoc slabšímu. Foglar se snažil vychovat z dětí lidi, kteří si váží nejen sebe, ale všech ostatních, kteří milují pohyb v přírodě, kteří dokážou zavřít oči a snít o táboření na břehu jezera, snít o lákavých nesnázích s rozděláváním ohně bez sirek, snít o dobrodružství, nejen o tom, že si kecnou před svítící monitor a odevzdají tak svou budoucnost osamělosti.

Hoši od Bobří řeky je značně autobiografická kniha. Foglar v ní popsal své nadšení pro skautský život na konkrétních příkladech, kdy pražským chlapcům rozsvítil život nabídkou k založení klubu a hledání vlastních schopností při nástrahách života v přírodě.

Kresba Milana Tesleviče je příjemně foglarovská, tzn., že dokonale vyjadřuje onu prýštivou energii, kterou lze najít v samotné knize Hoši od Bobří řeky. Je živá, ale nikoliv křiklavě, umírněně vede čtenáře příběhem a její obrazové převyprávění si důstojně stoupá na stejnou rovinu, jako sama předloha.

Pravdou zůstává, že moderní společnost začíná vyhrávat nad společností starší. Už nepřeje dobrodružství v životě, protože vedoucí ve skautech prostě musí být pedofilové, ač je to nesmysl, všechny aktivity dítěte mají a musí směřovat k co nejvyšší výkonnosti v životě dospělém a je tedy zbytečné, učit se něco klučičího, když tím nejde někomu někde později drtit finančně krk. V nynější rodičovské generaci stále dlí vzpomínky na učení uzlů a závodů v běhu, jen tak, pro radost z pohybu, a proto se snaží své ratolesti dovést k Foglarovu pojetí dětství. Snaží se dát jejich dětství smysl právě v dětskosti, v dobrodružství a ve fantazii. Možná, že příští generace, která už na Foglarovi nevyroste, celou myšlenku skautství zavrhne, ale snad, možná, dojde k obrodě a Jaroslav Foglar se zase postaví na piedestal, aby se mohly klučičí nátury kroutit dle jeho jistě následování hodného vzoru.

Knihu Hoši od Bobří řeky vydalo nakladatelství Olympia