
Život je nespravedlivý. Vždycky dává tomu druhému, člověku ponechává jen potrhané obaly, kde zbylo trochu té rozteklé čokolády. Většinou po ní lezou mravenci. Nebo v ní je štěrk. Aby to potěšení ze sladkého nebylo až tolik příjemné. Skutečně je život to, co jsme si přáli? A kde je reklamační oddělení, kde jde vznášet faktické námitky? Tady konstruktér existence zbytečně zaváhal, nedal nám kde si postěžovat. A tak jsme si poradili po svém a stvořili sobě pro přežití humor, kterým se vysmíváme vlastnímu životu. Výborným výsměšným zrcadlem života je stripová pochoutka Calvin a Hobbes, kluk a jeho tygr, kteří vydávají devátou knihu v češtině, jejímž názvem je Lidožravá šílená kočka z džungle. Připravte se na přežití, Calvin a Hobbes nedají nikomu umírat v depresích.
Ty tam jsou doby, kdy komiksy byly jen pro děti. Veselý tygr na přebalu nutně neslibuje veselé příběhy plné roztomilého humoru pro školáky prvního stupně, ale spíše cynické poznámky komentující rozmrzelý svět dospělých, kde se dumá nad hvězdami a nad podivnou skutečností – jak to, že nám ještě nespadly na hlavu, když jsou nahoře. Komiksy se staly fenoménem pro dospělé. Při pohledu do knihkupectví člověk opravdu sezná, že do naprosté většiny komiksů byste svým dětem nedovolili ani nahlédnout. Mohl by se jim pokazit pohled na svět. Mohly by začít řešit nastalé situace sarkasmem, cynismem a ironií. A na to mají času dost.
Calvin a Hobbes často pokládají nepohodlné otázky a předkládají na ně i nepohodlné odpovědi.
Základní otázka dítěte kladená rodičům: „Jakou mám záruku, že ze mě svým rodičovským přístupem nevyrábíte duševního mrzáka?“ v knize zazní na všemožné variace. Zazní i tvrzení, že holky jsou to nejodpornější na světě. I na sněhuláky dojde. Vše komentováno depresivně laděným klukem a pomstychtivým, ale tolik přítulným tygrem.
Ze života prostě není východisko, jeden musí do školy, udělat si úkoly, nesnášet holky, jíst zdravá jídla (brrr), musí dýchat a při výdechu se vymlouvat, že to ne já, ale ten druhý a chtít ven na koulovačku, když nenapadl sníh. Život se někdy zdá jako za trest, nefér, nespravedlivý, když ten odvedle má angínu a do školy nemusí, ten si život, šťastlivec, určitě užívá plnými doušky.
Bill Watterson, autor Calvina a Hobbse, svůj výtvor, své dítě, posadil mezi Garfielda a Snoopyho, tedy mezi dvě legendy, a nasál z obou to nejlepší. Zbavil Snoopyho košilatosti a Garfielda přílišné lacinosti, aby Calvina a Hobbse postavil dvěma jmenovaným na roveň. Humor všech tří komiksů, či spíše stripových estrád, není určen pro děti, svým hlavním postavám podsouvá neustále slovní Prozac, který má zmírnit depresivnost veškeré existence, humor je to dospělý, ukázaný dětskýma očima, tedy skrz naivitu a hlubokou životní moudrost hravosti a nevinné nechápavosti.
Bez humoru bychom se dočista zbláznili, važme si ho tedy maximální možnou měrou nebo se z toho skutečně zblázníme.
Knihu Lidožravá šílená kočka z džungle vydalo nakladatelství Crew