Komiksy: Chuck Palahniuk – Klub rváčů 2

• 

Vytvořeno 17. 11. 2016 2:00

Autor: Marta Šimečková

Legendární Klub rváčů má většina z nás spojený se slavnou filmovou verzí z roku 1999. Ta vznikla na podkladu románu Fight Club z roku 1996, tedy prvotiny (a zatím i nejvýznamnějšího literárního počinu) amerického spisovatele Chucka Palahniuka. Nyní se fanoušci tohoto již kultovního díla dočkali pokračování, netradičně v komiksové formě. A myslím, že se nebudou stačit divit…

Děj se odehrává deset let od událostí popisovaných v prvním příběhu. Nudný úředník Sebastian žije rádoby spokojeným maloměšťáckým životem po boku krásné Marly, s níž má devítiletého syna. Jenomže ne vše je tak růžové, jak se na první pohled zdá. V manželství to skřípe, hlavně co se týče sexu, a on sám musí kvůli schizofrenii pravidelně navštěvovat psychologa a polykat desítky prášků, aby v sobě opět neprobudil své zlé alterego jménem Tyler Durden. Jenomže kam čert nemůže, tam nastrčí ženu… A tak Marla, prahnoucí po divoké jízdě jako za starých časů, vymění některé léky za neškodné placebo. Tyler Durden znovu ožívá. A začnou se dít věci!

Kniha Klub rváčů 2 je značně provokativní, jak je pro Palahniukovo dílo ostatně vlastní. Nebojí se pracovat s tabuizovanými motivy na hranici perverznosti. Kromě sexuálních motivů to jsou v tomto případě zvláště postavy dětí stižených syndromem předčasného stárnutí, které Palahniuk vyšle do boje proti armádě profesionálních zabijáků ozbrojené po zuby nejmodernějšími zbraněmi, které dostaly jako „dáreček“ od společnosti snažící se splnit poslední přání umírajících dětských pacientů. Že vám to zní absurdně? Nedůvěryhodně, fantaskně, prostě praštěně? Ano, takto totiž vyznívá celý příběh. 

Komiks je přímo přesycen akcí. Je to smršť podivuhodných setkání, rvaček, odhalení… Předkládaných bizarností je tolik, že se čtenář bude brzy ztrácet. Nebude vědět, co je realita a co je naopak důsledkem stavu pod prášky, hypnózou nebo projevem rozdvojené osobnosti. A aby toho nebylo málo, klasická narace je nabourána ještě vstupy samotného autora a jeho debatního kroužku, který děj několikrát komentuje, ad hoc upravuje, zasahuje do něj, a v závěru (což je vrcholem všeho a zároveň koncem čtenářovy trpělivosti) dokonce zruší už napsané a nabídne druhý, alternativní finiš. Přiznávám, že mám v oblibě díla hrající si se čtenářem jako kočka s myší a vysmívající se klasickému literárnímu (respektive i komiksovému) schématu. Ale někdy je méně více, což – podle mého názoru – platí bohužel právě v případě recenzovaného komiksu, který na mě působil, řečeno bez obalu, jako bizarní slátanina. 

Po vizuální stránce komiks příliš nevybočuje ze současného proudu amerického mainstreamu. Snad jen s tím rozdílem, že jsou jednotlivé obrázkové sekvence místy propojeny některými drobnými prvky (pilulkami, okvětními lístky apod.), které někdy překrývají text. Tyto prvky dodávají stránkám zvláštní plasticitu – vyvolávají ve čtenáři iluzi skutečnosti a tendenci smést dané předměty ze stránek, aby mu nepřekážely při čtení. Kresba, kterou má na svědomí Cameron Stewart, je vyplněna tlumenými barvami zpravidla zemitého charakteru, občas narušenými sytější barvou, zpravidla červenou určenou pro zobrazení krve. Velice originální jsou pak obálky a předěly mezi kapitolami, kterých se ujal David Mack a u nichž je využito více výtvarných technik.

Komiks Klub rváčů 2 je skvělou ukázkou, kam může sklouznout jinak geniální autor, jakým Palahniuk bezpochyby je. I když je v komiksu řada zajímavých míst (např. osvětlení prapůvodu samotného Tylera a hypotéza, že myšlenky mohou žít vlastním životem) i odkazů na starší dílo (těch je tu skutečně bezpočet), jako celek působí jako nepovedené pokračování. Na druhou stranu mohou komiks ocenit ti, kteří si libují v netradičně zpracovaných příbězích, a to i za cenu jejich nelogické dějové výstavby, množství bizarních postav i situací a závěrečného fiaska postrádajícího kýženou pointu.