Komiksy: Anthony Del Col, Conor McCreery – Assassin's Creed 2: Zapadající slunce

• 

Vytvořeno 10. 7. 2017 2:00

Autor: Marta Šimečková

Nedávno jsme vám představili první díl komiksové série Assassin's Creed, která vznikla na podkladu historické počítačové hry z roku 2007 a kterou v českém překladu začalo loni vydávat nakladatelství Crew (recenze zde). Zatímco u prvního dílu jsem byla se závěrečným hodnocením opatrná, po přečtení druhého svazku s podnázvem Zapadající slunce je už jasné, jakým směrem se bude série ubírat. No schválně, uhodnete?

Děj je stejně jako v předchozím svazku rozdělen do dvou samostatných příběhů. První z nich se odehrává v současnosti, druhý nás zavede do doby slavné incké říše. Charlotta De La Cruzová, nová členka tajného asasínského spolku, se hodlá připojit k hackerské organizaci střežící mnohá tajemství, která by rozhodně měla zůstat skryta před templáři toužícími ovládnout svět. Jenomže aby Charlotta mohla proniknout do daného společenství, musí uhodnout jistou hádanku. Odpověď by měla nalézt u své předkyně, a tak se pomocí speciálního přístroje ponoří do minulosti a sleduje příběh incké běžkyně Quily…

Podobně jako u úvodního svazku i zde vyznívá o něco lépe historický příběh. Důvodem je snad zvolený časoprostor, do něhož je zasazen a jenž českému čtenáři bude připadat jako exotický, nabuzující romantické představy. Oproti tomu je hlavní děj mnohem méně záživný. Kromě závěrečné řežby (podle mě podané zbytečně rozvláčně) a jednoho překvapivého setkání (i když do jisté míry tušeného; proč by jinak tvůrci na několika místech upomínali na postavu, která se dosud v příběhu neobjevila?) se toho vlastně nic moc nestane. 

Zajímavá je snad jen snaha scénáristů přiblížit čtenáři vznikající rozpory v asasínské buňce, jež se v důsledku nedávných událostí ocitá na pokraji rozpadu. Do popředí se dostávají zejména rozdílnosti mezi ženskými členkami Charlottou a Galinou, z nichž je jedna protivnější než druhá. Právě s charaktery hlavních postav se nemohu vyrovnat – žádná z nich mi nepřirostla k srdci, proto pro mě bylo těžké komiks vůbec dočíst do konce. Vadí mi u nich mj. nelogické chování, obzvlášť přílišná touha hlavní hrdinky po akci bez jakékoliv zjevné příčiny (vysvětlení, že se smrtelnému nebezpečí vystavuje, aby zachránila svět, je pro mě nedostatečné; neodpovídá tomu charakter postavy, ani její dosavadní skutky popsané v prvních dvou dílech). K tomu se připojují plytké dialogy, které brzdí už tak rozvleklý děj.

U komiksu bohužel selhává i jeho vizuální stránka. Kresba je na několika místech nezdařilá, zvláště rysy ve tvářích jednotlivých osob jsou místy deformovány, popř. se mění natolik, že jsou postavy téměř k nepoznání. Podobně je na tom barva, která vyznívá kýčovitě. Velkým mínusem je pro mě vyhrocené počítačové stínování bez využití jemnějších přechodů mezi jednotlivými odstíny. Obrázky tak vyznívají lacině a odbytě.

Komiks Assassin's Creed 2: Zapadající slunce patří – vzhledem k jinak kvalitní komiksové produkci, kterou nám zprostředkovává nakladatelství Crew – k podprůměrným kouskům. Musím však uznat, že oproti prvnímu dílu lze ve druhém svazku nalézt jistá pozitiva, zvláště částečné prohloubení charakteru zmíněných ženských postav a snahu o lepší prokreslení vztahu mezi nimi. Ovšem jestli to stačí ke koupi komiksu a k případnému pořízení dalších dílů, to už nechám na vaší úvaze.