Komiksy: Stan Sakai – Usagi Yojimbo 27: Město zvané peklo

• 

Vytvořeno 5. 11. 2017 0:00

Autor: Radovan Kolbaba

Napsat a vydat třicet knih o jednom hrdinovi je počin hodný uznání. V komiksovém světě sice někteří hrdinové prošli stovkami dílů, ale často díky obměně autorů libreta a kreseb, různým rebootům, prequelům, spojováním se s jinými postavami a podobnými dopingy na udržení zájmu čtenářů. Série Usagi Yojimbo amerického kreslíře Stana Sakaie je ojedinělá svojí kontinuitou příběhu i zpracování. První kniha o králičím roninovi vyšla v USA před třiceti lety a s malými změnami a dvěma odklony od obvyklého vyprávění vychází dodnes. Nakladatelství CREW před nedávnem publikovalo dvacátou sedmou knihu s podtitulem Město zvané peklo, v součtu se třemi vydanými speciály se tedy jedná o magickou třicítku.

Kniha tentokrát nepředkládá ani několik volně provázaných komiksových příběhů, ani jeden dlouhý, ale zůstává někde na půli cesty. Příběh města, v němž se schyluje k válce gangů, je rozdělen na dvě části. Roninovo balancování mezi vůdci obou tlup a jeho snaha o šetrné vyřešení situace připomíná Kurosawovu klasiku Yojimbo, byť Usagiho dobrodružství je zcela jiné. Mezi úvodní a závěrečné vyprávění o událostech ve městě jsou vtěsnány čtyři další povídky.

Sakai opět těží z reálií japonské kultury a historie, stejně jako z mytologie. Nejvíce je to patrné v příběhu nazvaném Nukekubi. Autor zde vplétá hororové vlákno boje s krvelačným démonem v podobě létající hlavy bez těla s humorným žvatláním osamělé stařenky. Jak je v Usagiho knihách zvykem, funguje to, přestože pointa tentokrát není zvlášť překvapivá. V Narukamiho meči Usagi jako již několikrát předtím potká osamělého samuraje potýkajícího se s nelehkým úkolem a pomůže mu jej splnit. Teru teru bozu přibližuje japonský folklor maňásků žádajících za lidi bohy o dobré počasí, stejně jako varuje před přílišným pojídáním sladkostí. Setkání v průsmyku krvavého stromu navazuje na počáteční příběh, podle kterého je celá kniha pojmenována. Usagiho v něm dostihne samuraj, s nímž se králičí ronin vydává zpět do města terorizovaného zločinci.

Je těžké na posledním příspěvku do Usagiho série něco chválit či zatracovat. Kresba je na obvykle vysoké úrovni, funguje v akčních i komorních pasážích. Příběhy neurazí, ani nenadchnou. Možná za to může recyklování motivů, které se v Sakaiových knihách objevily již mnohokrát, možná absence ostatních oblíbených postav, které kromě samotného Usagiho přirostly čtenářům k srdcím. Nejedná se rozhodně o špatnou knihu, jen Sakai již nejméně dvacetkrát předvedl, že umí napsat lepší dílo. Snad je to pouhé zvolnění tempa před knihou, kterou Stan Sakai opět vytře nejeden zrak. V intencích jeho předchozí tvorby je totiž Město zvané peklo mírným zklamáním.