Komiksy: Kóiči Óniši – Dívčí válka 1

• 

Vytvořeno 23. 6. 2023 2:00

Autor: Marta Šimečková

Nakladatelství Argo nedávno vydalo svou první mangu – úvodní díl historické fantasy série Dívčí válka od Kóiči Ónišiho. V anotaci je komiks představen jako „historický manga velkoopus“. Já bych však byla s označením velkoopus opatrná; komiks totiž zdaleka nedosahuje kvalit, jaké bych u mistrovské mangy očekávala, a spíše než veledílo se mi na rty dere jiné slovo – veleprůšvih.

Ale pěkně popořádku. Děj komiksu je zasazen do českých zemí 15. století, kdy proti sobě válčí příznivci Husova učení na jedné straně a hordy křižáků bojujících pod katolickým praporem na straně druhé. Na pozadí těchto historických kulis sledujeme příběh dvanáctileté Šárky, která si prošla brutálním znásilněním a jako jediná přežila přepadení vesnice hordou katolických vojáků. Ujme se jí sám Žižka, který dívku postupně zasvěcuje do umění boje. Šárka ozbrojená píšťalou, tedy předchůdkyní dnešní pistole, nabývá ztracené sebedůvěry a snaží se nalézt své místo mezi dalšími ovečkami, které se shromažďují v nově založeném městě Tábor…

V komiksu vystupuje celá řada postav, smyšlených i historických. Do popředí se dostávají zvláště dívky a ženy, a to jednak v kontextu dopadů války na tuto zranitelnou skupinu lidí (viz opakující se motiv znásilnění, mučení, bolestné smrti), jednak jejich emancipace v husitském táboře. Historická fakta (bohužel často notně překroucená) jsou propojována s fikcí a prvky pověsti o dívčí válce. Nápad je to zajímavý, ovšem jako celek to jaksi nefunguje.

Postavy jednají mnohdy nelogicky, také dialogy působí strnule, nepřirozeně. Přestože bylo při překladu využito obecněčeských (interdialektických) prvků snažících se dodat třeba Žižkově mluvě „šmrnc“ (a nádech současnosti), působí četné pasáže zastarale, zvláště co se slovosledu týče. Některé textové pasáže na sebe ani téměř nenavazují, přestože u nich návaznost očekáváme; to ovšem není chyba překladu, nýbrž původního scénáře. Zvláštní je rovněž střídání stylu kresby – některé výjevy překvapí dokonalým propracováním (do paměti se mi vryla vyhřezlá bulva vojáka pošlapaného koněm), ovšem jejich kontrastní propojování s až naivní kresbou působí nepatřičně.

Během čtení jsem si opakovaně kladla otázku: pro koho je tento komiks vlastně určen? Pro milovníka husitských dějin rozhodně ne (nedokážu si představit, co by udělal takový Petr Čornej po přečtení rádoby odborné informace, že bylo věřícím původně během eucharistie podáváno pouze víno – jak dozajista víte, šlo o chléb, tedy hostii). Půjde spíše o příznivce fiktivních historií s menšími nároky na kvalitu díla. Z hlediska věku lze ovšem vyloučit dospělého čtenáře, kterému by infantilní jednání postav připadalo dozajista úsměvné (pokud by tedy nepropadl v zoufalý pláč, cože to zase čte). Ovšem ani mladšímu čtenáři toto „veledílo“ doporučit nelze, a to z důvodu brutálních scén zaměřených na zobrazení znásilněných dětí a dívek. Tyto výjevy přitom nepůsobí umělecky, nýbrž prvoplánově – s cílem šokovat (a někoho snad i nedejbože vzrušovat). Že bychom tedy už byli blízko k onomu modelovému čtenáři?

Přestože jsem milovnicí komiksové tvorby, tento první „argovský“ manga počin byl pro mě zklamáním. Na českém trhu jsou naštěstí jiné, zdařilejší, a dokonce i ony mistrovské mangy, z nichž některé byly na tomto webu již představeny, o jiných se zde dočtete v blízké době. A pokud byste měli vy nějaký tip na kvalitní mangu, budu ráda za komentář.