
Bezmála čtyřicet let na trhu a – i se speciály – čtyřicet vydaných knih. Taková je bilance komiksové série Usagi Yojimbo. Její tvůrce Stan Sakai, Američan s japonskými kořeny, jí dal do vínku líbivou kresbu, netradiční zasazení, sympatické hrdiny a především velké množství skvělých příběhů. Není tedy divu, že si jeho dílo zamilovaly davy fanoušků po celém světě. Bohužel jak ukazuje nový díl nazvaný Křižovatky, není vůbec snadné udržet i po takové době dílo svěží a inovativní.
Křižovatky obsahují dva příběhy, v nichž Usagi putuje se svým novým parťákem a příbuzným Yukichim. Jak to tak bývá, na svých cestách se nevyhne nástrahám a dobrodružstvím a potká i některé notoricky známé postavy svého univerza.
Z úvodu patrně tušíte, že Křižovatky ani zdaleka nepatří mezi nejoriginálnější díly řady Usagi Yojimbo. V prvním příběhu – Výkupném – Usagi s Yukichim potkávají zlodějku Kitsune a dívenku Kiyoko, které zase jednou ukradly něco, co krást neměly, a hlavně někomu, komu se krást nevyplácí. Je tedy opět na jejich ušatém příteli, aby je z té bryndy vytáhl. V druhém vyprávění – Křižovatkách – se Usagi s Yukichim vydávají po stopách vraždícího gangu, jen aby se při pátrání rozdělili. Ani tento příběh ničím nepřekvapí a v porovnání s dřívější Sakaiovou tvorbou patří někam hluboko do podprůměru.
V knize se více než kdy jindy ukazuje slabina celé série, a tou je minimální vývoj protagonistů. Sakaiovy postavy jsou výborné, je snadné si je oblíbit a fandit jim, přesto zamrzí, když je v jejich souvislosti výraz charakterový oblouk „tím, čehož jméno nesmíme vyslovit“. Dlouholetí čtenáři Usagiho eskapád tak snadno odhadnou děj předem i včetně nějakých těch „zvratů“. Nejvíce je to patrné ve chvíli, kdy jedna ze zásadních postav přislíbí, že se změní, jen aby to o několik stran později mávnutím ruky odbyla, a my víme, že nám další setkání s ní zase nepřipraví nic nového či zajímavého. Čerstvý vítr bohužel nepřináší ani neslaný nemastný Yukichi, od nějž jsem si po přečtení minulé knihy, přiznávám se, sliboval určité osvěžení.
Řada Usagi Yojimbo ostatně nabízela překvapivé zvraty spíše v pohledech do minulosti než evolucemi charakterů. Nic takového se v Křižovatkách nevyskytuje. Jinak je přítomná spousta Sakaiových „trademarků“ včetně ještěrek tokagé, opičích manželů dřevorubců a i v minulém díle zmíněných ananasů.
Kresba Stana Sakaie je nadále vynikající, tak jak jsou Usagiho příznivci zvyklí, a kolorování donedávna černobílých políček je citlivé a příjemné na pohled. Součástí knihy jsou i působivé ilustrace samotného autora a několika dalších umělců. Na druhou stranu se nejedná o nějaké graficky převratné dílo a o to více zdůrazňuje skutečnost, že alfou a omegou řady byly vždy příběhy, nikoliv jejich ztvárnění.
Zatímco minulý díl dával naději (recenze zde), že série prodělá potřebný pokrok, poslední díl vyvolává spíš obavy, zda se Stan Sakai nevyčerpal. Napovídaly by tomu i občasné odkazy a vysvětlivky, které v souvislosti s jednodušším dějem působí, jako by cílil na nové – spíše mladší – publikum a opouštěl to původní, často náročnější. Ovšem nelze zapomínat na fakt, že právě Sakai si takové čtenáře svými vynikajícími knihami vychoval. Tak snad nás po slabším kousku čeká příště vyprávění, jež bude dělat dlouhouchému roninovi čest.