Co v průvodcích o Praze nebývá

• 

Recenze

Vytvořeno 12. 2. 2011 1:00

Autor: Alena Štouračová

Víte, na kterých třinácti adresách v Praze bydlel Mikoláš Aleš, proč má Karel Čapek na hrobě mističku na vodu nebo proč nechtěl být Jan Neruda pohřben na Slavíně? Že ne? Tak si zkuste zalistovat knihou Stanislavy Jarolímkové Co v průvodcích o Praze nebývá aneb Pokračování historie Prahy k snadnému zapamatování, ve které naleznete výstižné odpovědi.

V pořadí čtvrtý díl knihy Co v průvodcích o Praze nebývá, vydaný v roce 2010 nakladatelstvím Motto, čtenářům předkládá málo známé, zajímavé i udivující informace o známých osobnostech české historie, které kdysi žily v Praze. Stanislava Jarolímková se v knize zaměřuje celkem na 28 osobností, a to například na Vlastu Buriana, Karla Hašlera, Mikoláše Alše, Josefa a Karla Čapkovy, Jana Nerudu či Karla Hynka Máchu.

Sama autorka o knize, jež je nabitá čtenářsky atraktivními informacemi, říká: „Těší mě, že se mi podařilo tyto a další informace získat a ráda se o ně podělím s každým, koho zaujmou. Díky nim dnes chodím ulicemi Prahy pozorněji a s větší úctou k tomu, co všechno její obyvatelé prožili a vykonali a s čím se museli vyrovnávat.“

Kromě 28 kapitolek – medailonků známých českých osobností, kteří jsou určitým způsobem s Prahou spjati, se kniha Co v průvodcích o Praze nebývá může pochlubit i rozsáhlým množstvím obrazového materiálu. Ať už se jedná o barevné fotografie, kresby nebo mapky, na nichž je zakresleno, kde přesně v Praze ta která významná osobnost, o níž se v knize píše, pobývala.

Co všechno se můžete v knize Stanislavy Jarolímkové dočíst? Dozvíte se například, že hvězdný prvorepublikový komik Vlasta Burian byl ve své podstatě plachým samotářem, který údajně trpěl maniodepresivními sklony a za své šťastné číslo považoval sedmičku a za šťastný den pátek. O Karlu Hašlerovi, autoru známých „odrhovaček“, se zase dočtete, že si jej ve 20. letech 20. století díky jeho popularitě vyhlédla československá reklama. A tak světlo světa spatřily i v dnešní době známé bonbony hašlerky:

Díky Hašlerově popularitě si ho vyhlédla i reklama. Začalo to tím, že vystupoval tak často, že musel dopřát hlasivkám „prázdniny“ a léčit se. Po uzdravení mu zůstal mírně chraptivý hlas, a právě proto ho jednoho dne navštívil majitel firmy F. Lhotský – Továrna na speciální cukrovinky v Praze-Michli, který si roku 1920 zaregistroval ochrannou známku na výrobu hašlerek. Sdělil mu, že pracovníci jeho laboratoře vyvinuli „zcela nový druh sladově mentolových bonbonů se vzácnými léčivými přísadami“, které prý pomáhají při „nastydnutí, kašli, zánětu hltanu a onemocnění hlasivek“.
Přinesl mu jich plnou krabici, požádal, zda by „souhlasil, aby tyto bonbony, které vás určitě uzdraví, mohly nést vaše jméno a směly se nazývat hašlerky!“ a přidal slušnou sumu. Teprve ta Hašlera „přemluvila“. Smlouvu podepsal v útulném prostředí Lucerna-baru a pan Lhotský rozjel reklamní kampaň: vyrukoval s nastydlým panem Vozáblem pochvalujícím si nové bonbony a dal rozmístit po ulicích veršíky „Hašler kašle, nevadí, hašlerky ho uzdraví“.
(Jarolímková, Stanislava: Co v průvodcích o Praze nebývá aneb Pokračování historie Prahy k snadnému zapamatování. Motto: Praha 2010, s. 142 – 143.)

Čtenář se dále v knize Stanislavy Jarolímkové dočte třeba o tom, že Vojtěch Náprstek začal jako jeden z prvních používat v Praze telefon, který měl číslo 104, že se Bedřich Smetana po Praze stěhoval celkem jedenáctkrát, anebo že Jindřich Antonín Fügner, spoluzakladatel Sokola, nechal pro svou novorozenou dceru dennodenně vozit mléko od krávy ustájené ve smíchovské usedlosti Nikolaje.

Kniha Stanislavy Jarolímkové je výborným oddechovým čtivem, od kterého se jen tak neodtrhnete. Díky této knize máte navíc možnost hlouběji proniknout do životů některých pražských osobností, které se významným způsobem zapsaly do českých dějin.

Knihu Co v průvodcích o Praze nebývá vydalo nakladatelství Motto