Miles a vše je řečeno

• 

Recenze

Vytvořeno 8. 7. 2011 2:00

Autor: Hana Veselá

Po třiceti letech od svého prvního vydání vychází poprvé v Česku biografie jednoho z nevýraznějších jazzmanů 20. století. Ano, mluvím o Milesu Davisovi a jeho autobiografii, která vznikla ve spolupráci s americkým básníkem a novinářem, ale hlavně jeho přítelem Quincy Troupem. Název? Stačí pouze Miles a všechno je řečeno.

Novinka na českých knižních pultech, která vyšla v březnu letošního roku v nakladatelství Plus, nese jednoduchý název Miles. Skoro pětisetstránková kniha vznikla ve spolupráci s Quincy Troupem na základě jejich dlouhých, spíše přátelských rozhovorů. Charakter přátelského vzpomínání a přímé řeči je v knize bravurně zachován v Milesově jazyce, který není nijak upraven či cenzurován, až by mohl připadat některým jedincům moc přímý a vulgární.

Každopádně se nejedná o četbu pro děti. Charakteristika Milesovy řeči však není obsažená pouze ve slovní zásobě, kterou používá, ale celkově ve struktuře vět a akcentu, který muselo být jistě těžké převést do psané formy a přeložit jej. K překladu Josefa Rauvolfa v tomto ohledu nemám žádné výhrady. Výsledek poskytne čtenáři pocit, jako kdyby seděl naproti Milesovi a přátelsky si s ním vykládal.

Čtenáře čeká upřímné a prosté vylíčení života jednoho z nejvýznamnějších jazzových hudebníků 20. století. Svědectví o jeho rodině a přísné výchově, která mu poskytla dobré vzdělání, o jeho lásce k hudbě, ale také ke sportu, samozřejmě o ženách a drogách, které ho na jeho cestě životem minuly a se kterými musel bojovat.

Miles Davis tím však nechce nijak šokovat nebo se zviditelňovat, ale upřímně ukázat, jak jeho život a někdy hudební svět mohly taky vypadat. Pro nezasvěceného čtenáře mohou být těžké některé pasáže týkající se jeho hudby i nespočet jmen, které si musí nějak zapamatovat, aby si v osobách udělal pořádek.

Jedním z motivů, které v knize můžeme najít, je samozřejmě jeho černošský původ a rivalita ve světě s bílými lidmi. V těchto pasážích cítíme Milesovu agresivitu, jízlivost i pohrdání vůči bílým, kteří černým brali jejich práva a přivlastňovali si jejich zásluhy. Cítíme patrně jeho bojovnost a vyjádření nesouhlasu s touto nespravedlností, protože bílí mají se svými privilegiemi život lehčí. I toto však patřilo k jeho době, a přesto se Miles Davis dokázal vymanit z područí své barvy pleti a získat světové uznání. Samozřejmě také toto téma dokresluje jeho osobu a ještě nedávnou realitu ve Spojených státech.

Publikaci se nedá vytnout takřka nic. Každého hudebního nadšence i nováčka bezesporu zaujme Milesovo vyprávění. Na závěr všem přeji příjemnou četbu s příjemnou hudbou.

Knihu Miles vydalo nakladatelství Plus