Horké léto 1939 den po dni

• 

Recenze

Vytvořeno 6. 8. 2011 2:00

Autor: Jana Semelková

V podtitulu knihy Léto 1939 Wernera Biermanna čteme: Historická reportáž z předvečera nejničivější války lidských dějin. Přestože se nejedná o „klasický román“, je příběh sestavený z mozaiky událostí, vzpomínek, výňatků z dopisů a postřehů slavných i obyčejných lidí velmi strhující. Autor nás hned v první kapitole upozorní slovy Johna Donnea, že „žádný člověk není ostrov sám pro sebe; každý je kusem kontinentu, součástí pevniny…“ A podle této myšlenky nás provede od března do listopadu roku 1939.

V úvodní kapitole, která jediná není členěna na dny a je označena jako pátek 10. března 1939, se nám představí většina těch, kteří pak svými činy, zápisky, poznámkami a dopisy okomentují další vývoj tohoto bouřlivého roku. Ten den J. V. Stalin zahajuje XVIII. sjezd mocné komunistické strany Sovětského svazu; mnohem dál směrem na východ odsouzený F. D. Toropčenko pracuje v lese a vůbec netuší, že bude válka, ostatně, pro něho se válkou nic nezmění a v gulagu setrvá až do roku 1947; ve Varšavě se pianista W. Szpilman připravuje na přehrávky Chopina v rozhlase; v Praze redaktor Prager Tagblatt Max Brod sedí v redakci a čte si v rukopisech německy píšících autorů, kteří uprchli z anektovaného Rakouska, zatím neví, že velmi brzy budou tito autoři i on sám prchat z Evropy; Emil Hácha ten den vydává podivný rozkaz k obsazení Bratislavy a některých dalších slovenských měst českými jednotkami, současně prezident okleštěné republiky prohlašuje, že ministerský předseda slovenské části J. Tiso je sesazen – chce tím zabránit odtržení Slovenska; událost v Československu velmi inspiruje A. Hitlera k dalšímu kroku k okupaci Prahy, proto k sobě povolává J. Goebbelse; v koncentračním táboře Sachsenhausen tou dobou čekají vězni v dlouhé řadě na polévku; ve Vatikánu probíhají poslední přípravy na uvedení nového papeže do úřadu; do Vatikánu přijíždí na tuto slavnost se svou rodinou zástupce amerického prezidenta Roosvelta – katolík J. P. Kennedy, americký velvyslanec v Londýně; v Siegburu píše dvacetiletá židovská dívka I. Frölichová vroucný dopis milovanému příteli Rudimu, který je německým vojákem, teď ještě neví, že nepřežijí tento rok, neboť jejich láska je „nečistá“; ve Vídni sedí odborný referent pro vystěhování Židů A. Eichmann nad statistikami a je velmi spokojen, ostatně svůj „úřad“ brzy bude uplatňovat i v Praze; na zdravotním úřadě v Lipsku pronáší vedoucí lékař H. Schumann projev ke spolupracovníkům, aby objasnil důvody sterilizace několika mladých žen a mužů; odstavený politik W. Churchil se na svém venkovském sídle v Chartwelu uchyluje k malování…

Ano, takto před námi defilují politici, vědci, spisovatelé, obyčejní lidé celého světa. Ti, kteří v očekávání sledují zprávy, hodnotí politiky, snaží se uprchnout, urvat, co se dá – prostě každý jedná podle toho, na které straně „barikády“ v tomto okamžiku stojí.

Další kapitoly jsou rozčleněny na jednotlivé dny – a tak se dozvíme, co se ten který den dělo v Paříži, Londýně, Berlíně, Bratislavě, Praze, New Yorku, Varšavě, Římě a mnoha dalších místech rozesetých po celém světě. Můžeme si přečíst, co si zapsal Goebbels do svého deníku 14. března, koho přijal kdy Hitler k jednání, o čem psal Hemingway na Kubě, čím se trápil Sartre v Paříži, kam a proč zamířil T. Mann v létě ze Spojených států, čeho se obával Einstein a proč napsal dopis americkému prezidentovi. Ke každému dni náleží několik zajímavých postřehů. Včetně těch, které si psali v dopisech pronásledovaní Židé, jak hodnotili situaci obyčejní Němci, Češi, Poláci...

Léto 1939 je dech beroucí reportáž o deseti měsících, v kterých se rozhodovalo o válce, ve kterých se lidé snažili zapomenout a užít si posledních dnů svobody. Ovšem někteří už tou dobou byli v zajetí, prchali, byli ožebračováni. Je to zároveň román, který je poskládán z mozaiky prožitků a událostí, který vám představí hrdiny dne – ať už v pozitivním či negativním světle. A v neposlední řadě je to skvělá „učebnice“ dějepisu, kdy si uvědomíte, jak na sebe jednotlivé události navazovaly a co se dělo v té které části světa.

Text se nečte jednoduše, je třeba mít alespoň povědomí o historických osobnostech v něm vystupujících a o historických okamžicích onoho roku. Stojí však rozhodně za přečtení. Výhodou je, že můžete kdykoliv, kdy se vám o válce a všech jednáních kolem nebude chtít číst, kdy budete znechuceni diplomacií ve stylu „obětujme pravé křídlo“ a padnou na vás smutné myšlenky, knihu odložit. Stalo se mi to několikrát, přesto jsem se k ní zase vrátila, přesto jsem sledovala myšlenky pacifistů i válkou posedlých maniaků. A mnohé souvislosti týkající se druhé světové války jsem si uvědomila až nyní – nad jedinečnou reportáží dokumentaristy a spisovatele Wernera Biermanna.

Knihu Léto 1939 vydalo nakladatelství Mladá fronta