Slovník českých lingvistů

• 

Recenze

Vytvořeno 14. 2. 2012 1:00

Autor: Vanda Stejskalová

V roce 2008 vydalo nakladatelství Libri ojedinělé slovníkové dílo. Je jím slovník českých lingvistů, shrnující na více než sedmi set stránkách celkem 590 významných představitelů české lingvistiky. Toto monumentální dílo vyšlo pod názvem Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky a podepsala se pod ním autorská dvojice Jiří Černý a Jan Holeš.

Do slovníku byli zařazeni lingvisté, kteří se podíleli na budování české jazykovědné bohemistiky. Mezi nimi lze nalézt řadu jak současných lingvistů, tak těch již bohužel nežijících. Z nich jsou to například Jan Hus, J. A. Komenský či řada gramatiků z období humanismu či baroka. Autoři slovníku samozřejmě neopomenuli ani formování české lingvistiky v období národního obrození, k nimž lze zařadit i P. J. Šafaříka. Ten je sice původem Slovák, měl však nemalý vliv na své české kolegy jazykovědce, a tak se jej autoři slovníku rozhodli do slovníku rovněž zařadit. Z toho důvodu mezi českými lingvisty naleznete i jména takových vědců, jako byl např. N. S. Trubeckoj či R. Jakobson.

V přemluvě knihy vás autoři seznámí s kritérii pro zařazení (či naopak nezařazení) jednotlivých lingvistů do slovníku. Upozorňují přitom, že tato kritéria nebyla často aplikovatelná (např. kritérium co nejvyššího dosaženého akademického titulu, který samozřejmě nemohli nalézt před či za jménem starších lingvistů). Poté následuje výklad o metodě získávání hesel, čímž vlastně nechávají čtenářům nahlédnout pod pokličku vzniku samotného slovníku. Zásadní je pak oddíl o struktuře hesla a bibliografii hlavních prací.

Za předmluvou následuje stručný přehled o dějinách české lingvistiky. Při délce necelých sedmi stran je patrné, že jde vskutku o vypreparování základních informací Zde musím bohužel konstatovat, že kratičké kapitoly jsou značně nevyvážené – zatímco u jazykovědy období humanismu J. Černý vyjmenovává jednotlivá díla (např. slovník T. Rešela, D. A. z Veleslavína aj.), z období baroka tu není jmenována ani jediná gramatika či slovník. Na obranu autora však musím uznat, že popsat celý vývoj na tak malém prostoru je skutečně úkolem nadlidským. Zájemce proto odkazuji na publikaci brněnských lingvistů Kapitoly z dějin české jazykovědné bohemistiky (Academia 2007).

Přejděme nyní k samotným heslům. Prvním lingvistou, jehož jménem slovník začíná, je Robert Adam. U jeho jména se čtenář dozví, kdy a kde se tento lingvista narodil a čím se zabývá (podle jednotlivých oborů, např. spisovný jazyk, lexikografie, srovnávací jazykověda). Následuje souvislý text, shrnující základní informace o dané osobnosti (např. období studia, jednotlivá zaměstnání, funkce v odborných periodicích aj. vědecká činnost). Přínosná je bibliografie shrnutá do samotného odstavce. Jako poslední jsou připojeny odkazy na další literaturu, v níž se může čtenář dočíst více o daném lingvistovi.

Slovník je podle mého názoru velikým pomocníkem pro všechny, kteří potřebují rychle vyhledat základní informace o některém z žijících i již nežijících českých jazykovědců. I když v sobě nepojímá veškeré biografické nebo bibliografické údaje, dokonce ani všechny jazykovědce, kteří se podíleli na rozvoji české jazykovědy, je to první dílo svého druhu, které se dozajista dočká dalších, snad i aktualizovaných vydání. Slovník vřele doporučuji všem, kteří se zajímají daným tématem buď profesionálně, nebo ze záliby k českému jazyku.

Knihu Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky vydalo nakladatelství Libri