Když je terapie zaměřená na člověka

• 

Recenze

Vytvořeno 9. 5. 2013 3:00

Autor: Zuzana Tomášková

Třetí vydání uznávané publikace Terapie zaměřená na člověka je určena především terapeutům, přesto i ostatním čtenářům může přinést velmi cenné informace, protože vede k hlubokému zamyšlení nad sebou samým i vztahy, které nás obklopují. Odborně a srozumitelně, přesto lidsky seznamuje kniha začínající terapeuty s přístupem zaměřeným na člověka, který doplňuje ukázkami a v závěru i kazuistikou.

 

Dave Mearns je profesorem poradenství a autorem sedmi knih o psychoterapii. Brian Thorne je emeritním profesorem poradenství a jeho knihy se kromě psychoterapie zabývají poradenstvím, vzděláním a pastorační teologií. Už dvacet let uplynulo od prvního vydání jejich společné knihy Terapie zaměřená na člověka, která se dodnes kniha těší nesmírné popularitě a vysloužila si celosvětové uznání.

Terapie zaměřená na člověka je velmi čtivě napsaná. Nechybí příklady a ukázky vysvětlující zmíněnou či v předchozím odstavci rozebíranou oblast. Důležitá slova jsou pro lepší orientaci v textu zvýrazněná. Styl knihy je srozumitelný a podněcuje k důkladné sebereflexi, zdůrazňuje hodnoty a vede k zodpovědnějšímu vztahu terapeuta vůči sobě i klientovi.

Kniha zahrnuje řadu oblastí poradenství i psychoterapie. Věnuje se například možnosti využití terapeutova Já při jeho nápomoci vyřešit klientovi obtíže. Také seznamuje čtenáře se změnami v teorii přístupu zaměřeného na člověka. Celá kapitola je věnována empatii i kongruenci. Na konci je ve třech částech rozebrán i průběh sezení s klientkou Joanou.

Zajímavostí je, že vydání této knihy napomohlo k potlačení anarchie, která okolo směru Carla Rogerse vznikla. Před více než dvaceti lety došlo k určitým rozporům pří výkladu přístupu. Možná i proto se kniha Terapie zaměřená na člověka těší takovému zájmu a oblibě – umožnila zachovat humanistický směr psychoterapie a tím i odkaz Carla Rogerse a jeho kolegů.

Ukázka z knihy:
BEZPODMÍNEČNÉ POZITIVNÍ PŘIJETÍ NEZNAMENÁ „BÝT MILÝ“
Bezpodmínečné pozitivní přijetí je někdy mylně chápáno jako „být milý“ ke klientovi. To však není jeho podstatou – ta je o hlubokém ocenění klienta, aniž bychom na něj měli podmiňující požadavky. „Být milý“ je sociální maskou – je to tvář, kterou ukazujeme světu, abychom zakryli, co ve skutečnosti cítíme, a předešli tak opačnému hodnocení. Být milý nepomáhá klientovi, aby viděl a věřil naší nepodmínečnosti. „Být milý“ neposkytuje našemu klientovi zážitek lidské srdečnosti a vřelosti – ve skutečnosti, protože je často používáno jako přestrojení pro jiné reakce, může klienta nechat zcela chladného. „Být milý“ poukazuje více na povrchnost vztahu než na jeho hloubku.

Jedním z prvních úkolů ve výcviku v přístupu zaměřeném na člověka je postavit začínajícího „milého“ terapeuta před výzvu, aby zjistil, co je opravdu upřímné, když reaguje na druhé, a co ne. Lidé jsou někdy upřímně milí – není to záležitost toho, že si oblečou výraz „být milý“ – jednoduše takoví jsou ve většině situací. Avšak fakt, ž)e jejich „milota“ je kongruentní, nezmenší potíže, s nimiž se mohou setkat. Někteří klienti si budou libovat v nabízeném srdečném, bezpečném prostředí a budou překvapeni, když tento milý terapeut najednou společný vztah zpochybní. Jiní klienti zase budou jen s obtížemi věřit milému terapeutovi – vždyť už viděli dost „milých“ lidí.
(MEARNS, Dave, THORNE, Brian. Terapie zaměřená na člověka. Praha: Grada, 2013, s.92)

Knihu Terapie zaměřená na člověka vydalo nakladatelství Grada