Recenze: Odborná literatura
Lekce astronomie pro děti s mimozemšťany
- Recenze
- Vytvořeno 17. 6. 2013 3:00
- Autor: Štěpán Ledvinka
Dnešní doba je zvláštní, je dokonce zvláštnější, než doby minulé. Technické vymoženosti nám umožňují, abychom se nemuseli hnout z tepla a bezpečí obývacího pokoje na krok a při tom poznávali ty nejvzdálenější kouty naší planety a to nejen na jejím povrchu, ale dokonce i na mořském dně. Ba můžeme se přes displeje našich počítačů a chytrých telefonů podívat až na samotný konec vesmíru.
O to záslužnější je počin debutujícího autora Davida Kovala, který malým čtenářům velmi přístupnou a především poutavou formou ukazuje krásy vesmíru.
David Koval (1975) se narodil v Havířově a poslední roky profesně spojil s Hvězdárnou Brno, kde pracuje jako produkční, programový a kulturně-výchovný pracovník. Je autorem nebo spoluautorem divácky úspěšných pořadů brněnské hvězdárny za posledních osm let.
Předlohou knihy Co to svítí na obloze? se stal scénář velmi úspěšné pohádky Hvězdárny Brno Návštěva z vesmíru. Kniha seznamuje dětské čtenáře ve věku 7 až 12 let s objekty jak sluneční soustavy tak vzdálenějšími objekty.
První úvodní kapitola nás zasazuje do příběhu a seznamuje s jeho hlavními hrdiny, kterými jsou dva zvědaví kluci – bratři. Toto pojetí příběhu umožňuje, dle mého soudu, čtenářům (ale i čtenářkám) se s hrdiny plně ztotožnit a tím se pro ně stává příběh osobnější.
Další kapitoly autor věnuje objektům sluneční soustavy. Nejde však o pouhé encyklopedické memorování informací. Děti se krom encyklopedických informací, které jsou bezesporu také důležité, dozvědí jednoduché postupy, jak jevy na obloze pozorovat pomocí očí nebo jednoduchých dalekohledů, čeho si všímat apod.
Důležitou roli v příběhu sehrají i mimozemšťané. Jde o téma sice „profláklé“, ale v tomto podání velmi neotřelé, nenásilné a příjemné. Autor naštěstí neřeší technologické (ne)možnosti a vymoženosti mimozemšťanů a stejně jako Steven Spielberg je představuje jako mírumilovná a roztomilá stvoření, která měla tu smůlu, že na naší planetě ztroskotala.
Domnívám se, že prvek mimozemšťanů dodává příběhu na větší atraktivnosti, vnáší do děje napětí, ale i spád. Dá se knize něco vytknout? Z mého pohledu snad jen název, který mohl být trochu chytlavější.
Na závěr bych si dovolil zrekapitulovat zásadní pozitiva této knihy. Mezi jednoznačně přínosné klady této knihy považuji, že
1. není přeplněná technicky dokonalými ale jinak laikovi nic neříkajícími snímky, ale přibližuje především naše sousedy ve sluneční soustavě;
2. ukazuje, že mnoho objektů lze pozorovat na vlastní oči bez pomoci berličky zvané moderní technologie a přitom prožít úžasné okamžiky;
3. zajímavé jsou i planety a jejich měsíce a to možná více, než paralelní vesmíry, červí díry a jedenáct dimenzí;
4. v knize si o těchto pozorování vyprávějí děti s rodiči, spolužáky a panem Liškou bez pomoci všudypřítomného a otravného Facebooku;
5. kniha je napsána přívětivým a srozumitelným jazykem, což lze v době klesající čtenářské gramotnosti dětí jen uvítat.
6. publikace je doplněna naprosto úžasnými ilustracemi Josefa Hajného (ilustrátora spolupracujícího na řadě pořadů pro děti na brněnské hvězdárně).
7. kniha je doplněna audioknihou.
Stalo se vám také za vlahé letní noci, že jste s úžasem hleděli na oblohu plnou hvězd a sami sebe se ptali, co to svítí na obloze? Pokud ano, tak výše uvedená kniha je určena právě vám a především vašim dětem a já vám ji mohu jen vřele doporučit. Nezbývá než věřit, že se autor chopí pera nebo klávesnice a pokračování na sebe nenechá dlouho čekat.
Knihu Co to svítí na obloze? vydalo nakladatelství Edika