Volný čas v českých zemích: od společnosti k jednotlivci

• 

Recenze

Vytvořeno 26. 8. 2013 3:00

Autor: Petra Šmejdová

Martinu Francovi a Jiřímu Knapíkovi se, po jejich předloňském úspěchu s knihou Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967, podařil další skvělý literární počin. V tomto roce vydali rozsáhlou publikaci Volný čas v českých zemích 1957-1967. Zaměřili se na obsáhlé a těžko vymezitelné téma trávení volného času ve složitých padesátých a uvolněných šedesátých letech. 

 

Téma volného času se objevuje hned po válce, kdy došlo ke zkrácení pracovní doby a lidé se znovu učili nakládat se zbytkem dne, po který nemuseli tvořit hodnoty. Ve své předchozí dvousvazkové práci stavěly na abecedně řazených heslech, která by je ale v tomto případě až moc omezovala. Autoři proto v tomto případě zvolili běžnou formu souvislého textu, který jen rozdělili do kapitol. 

Knapík s Francem sledují počínání dospělých i dětí a mládeže, kteří se začali zabývat aktivitami jako kutilství, chataření, zahrádkaření, tramping apod. Řada z těchto volnočasových činností se stala typicky českými fenomény, které zůstaly v naší společnosti zakořeněny dodnes. Zároveň svým přehledem mapují řízení a usměrňování volného času a zájmů populace prostřednictvím politických struktur a státních orgánů. Tyto složky sice cílily na všechny vrstvy a generace obyvatel, přesto největší pozornost byla logicky věnována dětem. 

V knize Volný čas v českých zemích 1957-1967 mě velmi zaujala kapitola o patologických projevech trávení volného času tak, jak si je definoval režim. V zájmu státních orgánů tehdy rozhodně nebyla mládež upírající pozornost na trendy jako bigbeat či rock’n’roll. Pod pozornějším dohledem byl tehdy například i tramping, nudismus nebo účast na církevním životě. Přestože se dvojice autorů nemohla v publikaci zaměřit na vše, vybrala si aktivity, které v době padesátých a šedesátých let procházely největšími proměnami. Jejich nejnovější dílo je tak skvělým a jedinečným dokladem tehdejšího života a zájmů společnosti. Dočteme se o těch oficiálně schválených a podporovaných i o těch, které se snažil režim potlačovat. 

Při čtení, na fakta bohaté publikace, čtenáři nutně dojde skutečnost, že tehdy lidé netrávili volný čas jinak než my po více jak čtyřiceti letech. Ideálně bychom chtěli volný čas trávit aktivně, čili sportovními aktivitami, sebevzděláním a účastí na bohatém kulturním a společenském životě. Tehdy ani dnes tomu častokrát tak není. Je proto paradox, že dnes je to pouze otázka volby vybrat si z velkého množství variant to, čím se chceme zabývat. 

Knihu Volný čas v českých zemích 1957-1967 vydalo nakladatelství Academia