Co prozradí kroniky?

• 

Recenze

Vytvořeno 1. 10. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

Dějiny Velké Moravy jsou bezpochyby zajímavé.  Ať už jde o „pouhé“ archeologické nálezy, slavné činy panovníků nebo pohled na šíření křesťanství. Je celkem jedno, kterou z částí si ten či onen fanoušek vybere, všechny mají něco do sebe a mají čím zaujmout. Dokazuje to další vydání Kroniky o Velké Moravě, která letos vyšla v nakladatelství JOTA.

Kniha už na první pohled působí poměrně honosně. Zaujme přebalem laděným do bílé barvy, na kterém se vyjímá dobový obrázek. To celé je pak doplněno zlatým nápisem hlásajícím název titulu a jméno autora. Samotný obsah působí po tomhle naladění na první pohled (či spíše prolistování) poněkud chudě. Černobílý tisk je občas doplněn – pro změnu – černobílým obrázkem. Na druhé prolistování si člověk uvědomí, že v ruce drží skvost, přímo poklad, který není nijak potřeba zdůrazňovat barvami. Objeví ho sám poté, co se na okamžik začte.

Ani to však není jediné. Hned první stránky zabírá několik verzí předmluv: k prvnímu, druhému a třetímu vydání, za kterými teprve následují chronologicky seřazené zápisy z cizích kronik. Tak se čtenář nejen dozví, co se v tom či onom roce dělo na Velké Moravě, ale také jak to viděli naši tehdejší sousedé nebo případně nepřátelé.

V samotných kronikářských zápisech nechybějí novodobé dodatky v hranatých závorkách, ze kterých je snadnější zjistit jména hlavních aktérů, nebo si upřesnit představu o zeměpisných vztazích. Které dnešní město v tom či onom případě tehdy vlastně figurovalo? Své využití najdou nezřídka také kulaté závorky. Ty upřesňují především samotný děj té či oné události: člověk si představí něco naprosto odlišného, když čte: „táhli proti sobě“, než když čte: „táhli naproti sobě“. Aby však kroniky pro dnešního čtenáře byly ještě zajímavější a nabyly většího významu, nejeden zápis je uveden stručnými dobovými souvislostmi, které nezřídka zápisy ozřejmí.

Skuteční fajnšmekři, kteří se chtějí dozvědět víc než jen informace ze zápisů v kronikách a análech, si na své přijdou v závěrečné části knihy, kde se nacházejí nejen důležité nákresy, ale také rodokmeny a schémata rozložení moci ve státě v tom či onom roce. Kdo by si však myslel, že jde v tomto případě vyloženě o dějiny Velké Moravy, byl by na omylu. Autor občas zmíní také samostatný přemyslovský stát. Tato výjimka se objevuje především v samotném závěru, kdy už následuje pouze seznam zdrojů.

I přes značnou odbornost vysvětlivek a poznámek se Kronika o Velké Moravě dá číst takřka ze zájmu.

Knihu Kronika o Velké Moravě vydalo nakladatelství JOTA