Druhá doba jedová

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 9. 2013 3:00

Autor: Lenka Kavalířová

Kniha Doba jedová 2 je pokračováním a rozšířením knihy Doba jedová, nejprodávanější populárně naučné knihy pro dospělé roku 2011, která se stala námětem mnoha diskusí a zdrojem důležitých informací o rizicích některých očkování a také o často kontroverzních nebo téměř neznámých faktech o chemických látkách v našem životním prostředí, potravinách a kosmetických přípravcích.

Autoři jsou přesvědčeni, že "hodně lidí touží po pravdivých informacích, které by jim byly užitečné při hledání harmonického způsobu života v době překotného vývoje, kterého se všichni účastníme". A tak se jim tyto informace snaží zprostředkovat. Témata přitom volně navazují a rozšiřují informace, které si čtenáři mohli přečíst už v prvním díle.

Autoři vycházejí z vlastních vědomostí a zkušeností (profesorka Strunecká se zabývá mechanismy vzniku patofyziologických změn u různých onemocnění, profesor Patočka pracuje v oblasti molekulární biochemie, enzymologie a toxikologie jedovatých látek a psychofarmak) i z odborných prací domácích i zahraničních kolegů.

První kapitola knihy se zabývá jedovatými látkami v našem blízkém okolí - v našich bytech, kancelářích, postelích. Konkrétně o bisfenolu psali autoři už v prvním díle, zde ale přidávají např. ftaláty, azbest nebo hormonální disruptory. Přinášejí tak opět nový pohled na bezpečnost našich domovů.

Další tři kapitoly se více zabývají tím, co pijeme a jíme, konkrétně rozebírají otázku umělých sladidel, nápojů, jako je káva, čaj a mléko a také otázku "potravin nového typu". Osobně mě nejvíce zaujaly informace o nebezpečí nadměrné konzumace fruktózy, o vhodnosti některých diet a o stále populárnějších potravinách, jako je stevie nebo semínka chia. A také informace o negativním působení GMO, což je v odborných textech téměř výjimečné. Tím se autoři posouvají v hodnocení GMO z prvního dílu, kde ke GMO zaujímali spíše neutrální postoj.

Pátá kapitola se zabývá pozitivním přínosem kojení pro imunitu dítěte. Další kapitoly naopak jmenují a zkoumají jedy, které téměř dobrovolně konzumujeme a které pro nás žádný přínos nemají: mykotoxiny z plesnivých potravin, ryba fugu, tabák a alkohol.

Sedmá kapitola varuje před vedlejšími účinky některých léků a před nadužíváním antibiotik a aspirinu - nejen jednotlivými pacienty, ale celým zemědělským průmyslem. Vlivem toho se např. v roce 2011 objevily bakterie odolné vůči antibiotikům. Nejvíce na tuto aféru ale doplatili ekologičtí zemědělci, kteří antibiotika nepoužívají, protože jako zdroj nákazy byly nejdříve určené právě ekologicky pěstované okurky.

V této kapitole autoři také poukazují na fakta z knihy Death by Medicine, která dokazují, že "zdravotní péče (v USA) není tak bezpečná, jak by měla být". Tím už ale překračují původní rámec knihy a raději vše ukončují konstatováním, že Česká republika není ještě na podobná fakta připravená. Přesto na konci kapitoly najdeme doporučení, že lepší než nadbytečné užívání léků je zdravá životospráva. Tuto tezi autoři dále rozvádějí i v kapitole o rakovině jako nemoci z nezdravého životního stylu.

Poslední tři kapitoly se věnují nežádoucím účinkům očkování, zvláště očkování proti rakovině děložního čípku a proti chřipce. Autoři se nevymezují proti očkování jako takovému, ale proti přístupu některých lékařů, kteří odmítají o těchto nežádoucích účincích informovat. Nabízejí proto komplexnější pohled a zamýšlejí se nad tím, jestli je vždy riziko nákazy vyšší než riziko nežádoucích účinků samotné vakcíny.

Úplně na konci knihy najdeme ještě krátkou kapitolu o hledání přírodních prostředků pro udržení zdraví a jejich skutečné účinnosti a použitelnosti.

Tato kniha plná zajímavých faktů, která se většinou objevují jen v internetových diskusích a je obtížné je oddělit od neseriózních mystifikací, získala stálé místo v mé knihovně. Autoři v ní nejdou cestou pouhého zastrašování, ale na konci každé kapitoly přicházejí s rozumnou radou, jak tyto vědomosti zúročit v běžném životě, při rozhodování o svém vlastním zdraví a o své domácnosti.

Za velmi odvážné považuji, že zde autoři prezentují fakta o kontroverzních tématech, jako jsou vedlejší účinky léků a očkování a o tom, že některé nemoci, které se konvenčně léčí velmi nákladnou (a někdy ne příliš úspěšnou) léčbou, jako je rakovina, mají svůj hlavní původ v nezdravém životním stylu.

A za stejně odvážné a přínosné považuji i to, že na konci knihy dali autoři prostor odborníkům, kteří mají na některé prezentované skutečnosti odlišný pohled. Např. MUDr. Svačina tu výslovně uvádí, že rozumný čtenář by některé kapitoly této knihy neměl vůbec číst, protože vedlejší účinky léků, i smrtelné, jsou "daní za tak významný pozitivní efekt", a varování před těmito vedlejšími účinky pouze poškozují medicínu. Nechci tyto názory hodnotit, ale jsem velmi ráda, že si díky informacím od autorů Doby jedové mohu udělat na chemické látky, léky i celou medicínu svůj vlastní názor.

Knihu Doba jedová 2 vydalo nakladatelství Triton