
Temné bytosti sající lidem krev jsou fascinujícím tématem stovek knih velmi rozdílného zaměření i kvality. Nalezneme mezi nimi braky i díla, která přežila století, knihy dobrodružné, jejich cílem je pobavit a ukrátit dlouhou chvíli, ale i tituly seriózní, pohlížející na tematiku upírů z vědeckého hlediska. K těm posledně jmenovaným patří kniha Před Draculou: Archeologie upíra, jejímž autorem je Ital Tommaso Braccini. Atraktivní titul i obal slibuje nevšední exkurzi do skutečného světa nemrtvých.
Očekávání vzbuzená při prvním pohledu na knihu ještě zvyšuje anotace. Ta slibuje podrobnou a pečlivou antropologickou analýzu a také zmínky o tomto fenoménu na slovanských územích. O důvod víc, proč do knihy nahlédnout.
Autor se, jak lze u publikace takového typu očekávat, nezabývá filmovými upíry a spekulacemi o jejich výskytu ve volné přírodě, ale snaží se jít ke kořenům významu tohoto slova a hledat zmínky v písemných pramenech i pověstech o mrtvých, kteří v hrobě nenašli klid, toulali se mezi živými, děsili je a škodili všem okolo sebe. Alespoň se domnívám, že toto byl autorův záměr. Ten se totiž velmi těžce odhaduje, jak se velmi brzy čtenář dovtípí. U dobré detektivky se počítá s tím, že nevíme předem, kam nás spisovatel uličkami své fantazie dovede, u knihy, která si klade za cíl vědecké pojednání, je na závadu, pokud nechápeme, oč vědci jde.
V první řadě postrádám vymezení pojmů. Tommaso Braccini pro své zkoumané objekty používá výraz revenanti, který není v našich zemích příliš frekventovaný, proto by si krátkou vysvětlivku zasloužil. Přinejmenším by měl autor definovat, v jakých významech tento vágní pojem používá. Druhý problém představuje chaos, s jakým italský antropolog předkládá čtenáři informace. Pro některé odborníky je téměř nepřekonatelný úkol prezentovat své myšlenky systematickým způsobem, často se pak stává, že je tato elementární neschopnost uspořádat informace zaměňována za genialitu, již posluchač není schopen docenit.
Tommaso Braccini se upíná zejména na Řecko, pramenů ze slovanských území uvádí jen velmi málo, přestože pozůstatky těl odpovídající popisu znovu pohřbených upírů se nacházejí i u nás, natož v jiných širých vlastech slovanských. Protože ale předem neohraničuje oblast svého výzkumu, vyvolává mylný dojem, že mrtví, pokládaní za upíry, se vyskytovali hlavně v Řecku. Přitom není pochyb, že by fakta uvedená v jeho práci byla stejně zajímavá, kdyby se nepokoušel čtenáře svádět na falešnou stopu.
Popis vrukolaků (vrykolaků) v řecké literatuře a ve zprávách různých cestovatelů, kteří se s tímto fenoménem v Řecku setkali, je fascinující zejména proto, že mění zažitý pohled na upíra. Postava, vyskytující se v literatuře, zejména od devatenáctého století a později i ve filmu, neodpovídá původnímu chápání, v němž je to primárně člověk, pohybující se i po své smrti mezi lidmi. Krev hrála až sekundární roli. Důvody, proč nebožtík nemohl nalézt klid, si lidé vysvětlovali různě, často v souladu s aktuální vírou v daném místě a čase. Od toho se také odvíjely metody likvidace, které ovšem měly pozoruhodně shodné znaky. Mezi ně patřilo utětí hlavy, použití hřebů a ostrých kůlů. Autor v zápalu pátrání po stopách eliminace domnělých upírů uvádí i citáty z takových pramenů, jako je Homérova Odysea, které ani při velké dávce dobré vůle nelze brát vážně. Čtenářsky vděčnější jsou přílohy, které působí daleko kompaktnějším dojmem a obsahují někdy i zajímavější informace.
Nelze popřít, že Tommaso Braccini vykonal obrovský kus práce a podařilo se mu z dochovaných pramenů čerpat velmi zajímavé informace, týkající se problému. Způsob podání ale částečně jeho snahu degradovalo. Zcela propásl možnost oživit publikaci vyobrazeními, kterých je určitě k dispozici dostatečné množství. Chápu, že jde spíše o vědeckou než o populárně naučnou knihu, přesto i zde mají ilustrace své místo, vztahují-li se k tématu. Celek působí uspěchaným dojmem, jako kdyby autora v konečné fázi už tlačil čas a on musel vyčerpat finanční pomoc Národní komise na podporu šíření italské kultury v zahraničí při Ministerstvu zahraničních věcí Italské republiky a ve spolupráci s Italským kulturním institutem v Praze. Věřím, že italská kultura by se dala lépe šířit prostřednictvím jiných děl.
BRACCINI, Tommaso. Před Draculou: Archeologie upíra. Vyd. 1. Praha: Argo, 2014, 265 s. ISBN 978-80-257-0936-8.