Moderní kuchařka, která není moc moderní

• 

Recenze

Vytvořeno 19. 4. 2014 3:00

Autor: Veronika Vlčková

V době, kdy je možno si téměř jakýkoliv recept najít na internetu, musí mít tištěná kuchařská kniha něco navíc. Kuchařka Kamily Procházkové se o to snaží na několika rovinách: Je, jak hlásá v názvu, plánovací, obsahuje dokonce i CD s programem „Jídelníčky a nákupy“, recepty jsou rozděleny podle ročních období, obsahuje množství fotografií jídel a ilustrace. Jak se tedy autorce daří pomocí těchto aspektů zaujmout cílové čtenáře?

Kuchařka už v názvu předesílá, že je plánovací. Jak je to ve skutečnosti? Ze 184 stran je plánování věnována krátká pasáž (o celkové délce sedmi stran) a přiložené CD. Program „Jídelníčky a nákupy“ může být pro větší rodiny užitečný, jakkoliv si nejsem jistá, jestli hlavní rodinný kuchař sedne jednou za čas k počítači, aby sestavil kompletní jídelníček dejme tomu na týden a vytiskl si k němu nákupní seznam. Asi je to jenom otázka zvyku.

Rozdělení receptů podle ročních období a tím pádem i podle dostupných sezónních surovin považuji za nejzajímavější prvek celé kuchařky. V receptech je dokonce odkaz, v jakém dalším receptu je možno využít zbylé ingredience. To se mi jeví jako velice praktické a naplňuje to i zmíněný plánovací účel. Sezónní potraviny mají na konci knihy dokonce vlastní rejstřík. Můžete tak pracovat s netradičnými, ale levnými a dostupnými surovinami, jako pampelišková poupata nebo například s artyčokem (pokud se k němu dostanete, což v českých obchodech stále není běžné).

Jak je to s fotografiemi a ilustracemi? Knížce rozhodně nepřidávají na modernosti. Fotografie, za jejichž původem stojí autorka kuchařky, najdeme v samostatných „obrazových přílohách“ a jsou vytištěny barevně na křídovém papíře (hlavní část knihy včetně ilustrací je černobílá). Samotným odloučením fotografií od receptů a jejich kvalitou se kniha posouvá někam do let devadesátých. Fotografie jídla, jež by měly být lákadlem a devízou tištěné kuchařky, se tak stávají spíše odstrašujícím prvkem. O ilustracích je škoda mluvit. Snaží se být vtipné, vnímám je spíše jako nezdařené, často nelogické.

A co samotné recepty? Tam vidím největší nedostatek kuchařky Kamily Procházkové. Rozčlenění podle ročních období má smysl, výběr receptů v jednotlivých obdobích je však jenom zdrojem nejistoty, pro koho je vlastně kuchařka určená. Vedle tradiční českých jídel z levných surovin najdeme recepty ze světové kuchyně, jejichž ingredience nemusí být nutně drahé, jako spíš nedostupné. Příkladem může být recept „Mrkev s cidrem“. Mrkev tady seženete na kila a za pár korun, kolik lidí však zná francouzský cidre a ví, kde ho v republice koupit? A kolik může tohle zahraniční pití stát?

Vraťme se tedy k otázce ze začátku recenze. Vzhledem k výše uvedenému mohu prohlásit, že mě kuchařka nezaujala, tudíž asi nepatřím do skupiny cílových čtenářů. Kdo do ní však patří? To se mi po prostudování členění, vzhledu kuchařky a typu receptů nepodařilo zjistit.

PROCHÁZKOVÁ, Kamila. Celoroční plánovací kuchařka. 1. vyd. Praha: Libri, 2013. ISBN 978-80-7277-516-3.