Recenze: Matthew Mather – Kyberbouře

• 

Vytvořeno 6. 8. 2016 1:00

Co vznikne spojením sněhové bouře a kybernetického útoku? No přece Kyberbouře. Ač se jedná o smyšlený příběh, hrozba z Kyberbouře určitě nereálná není. Možná je načase začít si dělat vrásky nejenom z hrozeb v reálném světě, ale i z těch virtuálních.

 

Příběh sledujeme z pohledu Mika Mitchella, který se zrovna zabývá svým krachujícím manželstvím. Jeho rodinou krizi naruší krize mnohem větší. Jedná se o vir, který způsobí pěknou paseku. Vir, kvůli kterému se přeruší veškerá komunikace. Aby toho nebylo málo, přidají se k této nepříjemnosti i zvěsti o ptačí chřipce a sněhová bouře, jakou New York nepoznal celá staletí. New York je odříznut nejen kvůli množství sněhu, ale hlavně kvůli přerušení komunikačních sítí. 

Svět, který si už neumíme představit bez stálého přísunu informací, propadá panice. Právě neschopnost komunikace s vnějším světem je příčinou vzniklého chaosu a strachu. Mezi lidmi se šíří teorie. Kdo by chtěl zničit Ameriku? Čína? Rusko? Nebo snad…? Bohužel se jedná jen o spekulace a žádné podstatné informace lidé nedostávají.

Matthew Mather rozpracovává příběh obyčejných lidí. Ač se jedná o technothriller, hlavním motivem knihy je sociální dopad kyberútoku. Co uděláte, když vám dojde jídlo, neteče voda, jste ohroženi smrtelnými chorobami a musíte chránit nejen sebe, ale i své rodiny? Termín panika není zdaleka přesný. Lidé přestávají být lidmi a na povrch vyplouvají jejich zvířecí pudy. V takovém světě je těžké uchránit svoje lidství. Co je ale nejhorší, lidé nemají žádnou možnost úniku. Tvoří se tak nové a nové problémy, se kterými se musí v tomto těsném městě vypořádávat. 

Kromě sociální stránky se autor zabývá i technickou stránkou věci. Snaží se varovat před hrozbou kyberútoku a poukazuje na nedostatečné zabezpečení internetu. Zamýšlí se nad lidskou svobodou, která se na internetu denně porušuje. Kniha obsahuje velké množství technických informací, které ocení hlavně technicky zdatnější jedinci. Ale i laici by neměli mít problém, i když bude možná potřeba přečíst určité pasáže víckrát.

Příběh je dobře vystavěný a vlastně se odvíjí docela pomalu a na stejných místech. To dává autorovi prostor na vykreslení postav. Líbí se mi autorovy myšlenky, i když jsem měla z knihy docela mrazivé pocity. V určitých částech kniha připomíná utopii. Nejedná se ale o tvoření nové a dokonalé společnosti, jak by pojem utopie naznačoval. Spíš vznikají menší skupinky a vytvářejí se nové technické vymoženosti, které alespoň trochu zmírňují těžkou situaci.

Konec poslední kapitoly se mi líbil a označila bych ho jako „hořkosladký“. Ale proč píšu konec poslední kapitoly. Není to totiž úplný konec knihy, jelikož následuje epilog odehrávající se po několika měsících. A bohužel mi toto zakončení moc nesedlo. Nejspíš to bylo optimistickým laděním, které se mi k příběhu nehodilo. Zavánělo až moc velkou utopií. Jeho hlavním významem bylo nejspíš upoutání na další autorovu knihu, která se zaměřuje právě na utopickou společnost, která vyrůstá na zbudovaných umělých ostrovech. Na druhou stranu propagaci chápu, protože autor si knihy vydává samonákladem a v budoucnu by se rád živil psaním.