Recenze: Erich Fromm – Umění naslouchat

• 

Vytvořeno 29. 6. 2018 0:00

Autor: Michaela Babíková

Kniha, to není jen soubor písmenek naskládaných do vět. V každé knize je více či méně zřetelně otisknuta osobnost autora. Spisovatelé, jejichž názory a pohled na svět nějakým způsobem souzní s čímsi v nás, se pak stávají našimi oblíbenci a k jejich knihám se rádi vracíme. Pro mne je jedním z takových autorů bezesporu Erich Fromm. Ačkoli jeho dílo tvoří odborné knihy věnované psychologii, je z nich velmi silně cítit jeho mimořádná osobnost. Pokud jste se na svých toulkách literárním světem s tímto autorem dosud nesetkali, můžete to napravit právě nyní, protože nakladatelství Portál vydává jeho novou knihu Umění naslouchat.

Erich Fromm pocházel z německé židovské rodiny a původně se chtěl stát rabínem. Jeho životní cesty však vedly jinam a nakonec se stal uznávaným psychologem. Díky vlivu své manželky, psychoanalytičky Friedy Reichmann, se začal sám věnovat Freudově psychoanalýze. Roku 1933 emigroval do Spojených států, konec života prožil ve Švýcarsku. Ani jako emigrant však nikdy nepřestal intenzivně prožívat hrůzy, které se v jeho rodném Německu odehrávaly. Snaha pochopit, kde se v lidech může vzít tolik krutosti a fascinace smrtí, se velmi zřetelně odráží i v jeho literárním odkazu. Příkladem je kniha Strach ze svobody, ve které se snaží vysvětlit nástup a silnou pozici nacismu v Německu. V knize Anatomie lidské destruktivity zase věnuje značnou část podrobnému rozboru Hitlerovy osobnosti.

Hned na úvod je potřeba zmínit, že Umění naslouchat není Frommovou knihou v pravém slova smyslu. Ačkoli měl Erich Fromm v úmyslu napsat a vydat knihu o své terapeutické metodě, nikdy se tak nestalo. Jeho žák Rainer Funk se však rozhodl uspořádat nejrůznější Frommovy texty pojednávající o jeho vztahu s duševně nemocnými lidmi, o tom, jak vlastně vnímal psychoanalytickou metodu i základní problémy dnešního člověka. Umění naslouchat je tak vlastně přepisem nahrávek Frommových přednášek a rozhovorů.

I když by se mohlo zdát, že kniha sestavená tímto způsobem bude poněkud chaotická, jedná se o překvapivě kvalitní a ucelené dílo. Svým obsahem pak dalece přesahuje téma psychoanalýzy a zacházení s duševně nemocnými lidmi. Erich Fromm se ve svých úvahách spíše zabývá tím, jaké problémy vytváří dnešní svět a v čem je špatný onen model „dokonalého“ racionálně uvažujícího tvrdého člověka, který je současným prototypem úspěchu. Na stránkách této knihy pravděpodobně objevíte mnoho odpovědí na otázky, o kterých jste ani nevěděli, že vám leží v hlavě.

V některých částech knihy je zřetelné, že se původně jedná o přednášky pro odborné publikum. Celkově je však kniha velmi dobře srozumitelná a nesmírně čtivá. Je to jako posadit se za letního večera do zahrady a nad šálkem dobrého čaje vést zajímavý rozhovor s člověkem, ze kterého sálá laskavost, porozumění a obdivuhodná inteligence. Za sebe vám můžu Umění naslouchat rozhodně doporučit.

Ukázka:
Každá lidská bytost je ve skutečnosti hrdinou dramatu, což nemíním nijak sentimentálně. Člověk se rodí s určitými dary a většinou selhává, jeho život je obrovský zápas, aby z toho, s čím se narodil, něco udělal, aby bojoval proti obrovským překážkám. Dokonce i ta nejbanálnější osoba, jestliže na ni hledíme zvnějšku, je nanejvýš zajímavá, jestliže ji vidíme jako živou bytost, která byla vržena do světa na místě, které si nepřála, ani neznala, a která si v boji razí svou cestu. Velcí spisovatelé se vyznačují právě tím, že dokážou ukázat člověka, který je v jistém smyslu zcela obyčejný, ale je hrdinou ve smyslu, jak ho vidí umělec. Například postavy Balzacovy – většina z nich je nezajímavá, avšak stávají se mimořádně zajímavými schopností umělce. My nejsme spisovatelé jako Balzac a neumíme psát takové romány, ale přesto bychom měli dokázat vyvinout schopnost spatřit v pacientovi, a vlastně v každé lidské bytosti lidské drama, o které se zajímáme, a nikoli osobu, jež přichází se symptomy A, B, C, D.(str. 36)