Recenze: Mary Beardová – Ženy a moc

• 

Vytvořeno 17. 3. 2021 1:00

Autor: Jitka Culková

Mary Beardová je britská profesorka klasických studií. Kromě antického Říma se zabývá i popularizací historie a glosuje neduhy patriarchální společnosti. Díky svému vzdělání umí problémy popsat věcně, s odstupem a barvitě. V nakladatelství Argo Mary Beardové vychází kniha s názvem Ženy a moc.

Útlý svazek obsahuje upravený přepis dvou přednášek, ve kterých Mary Beardová rozebírá, jaké překážky musely překonat ženy, které usilovaly o nějakou veřejnou roli. A proč je i dnes nahlíženo na ženy ve veřejných funkcích s takovým despektem. Jako příklady k tématu jí slouží postavy z antického eposu Odyssea i současné političky. Jako důkazy podporující její vidění veřejného světa Beardové slouží i umění. Fotografie obrazů i hmotného umění jsou součástí knihy.  

První přednáška se jmenuje Veřejný hlas žen a Beardová ji přednesla v roce 2014. Na základě ukázek z antických dramat vysvětluje, jakými způsoby byly ženy umlčovány. Ať už jde o okřiknutí Pénelopé jejím vlastním synem, nebo o ztrátu hlasu jako trest pro nymfu Echo. Autorka si všímá i ojedinělých případů, kdy bylo antickým ženám dovoleno mluvit na veřejnosti – pouze při obhajobě některých specifických práv a mluví vždy pouze za sebe, nikoli za celou komunitu. Příklady uvádí Beardová i ze středověku a současnosti. Veřejný projev byl v antice, a bohužel často i dnes, brán jako základní atribut mužství. Jak se s tím dnešní ženy v politice vypořádávají, rozvádí Beardová v druhé části knihy.

Druhá přednáška nese jméno Ženy u moci a vznikla v roce 2017. Beardová se v ní soustředí na ženy, které se přes výše probrané překážky dostaly do popředí společnosti a bylo jim nasloucháno. Všímá si toho, že se ženy ve veřejném projevu snaží o nižší polohu hlasu, aby jejich řeč nebyla považována za uječenou. Uchází se o respekt potlačením ženských atributů v oblečení. Protože „správný projev“ na veřejnosti je bez emocí, hlubokým hlasem a bez expresivních gest. Tedy takový, jak obvykle promlouvají muži. Proč to tak je, a zda je nutné se přizpůsobovat mužskému vidění světa, rozebírá Beardová s místy ironickým humorem.

Velkým tématem je i zesměšňování žen a jejich veřejného projevu. Zde se opět ukazuje erudovanost Beardové. Na uměleckém ztvárnění antického mýtu o Medúze dokazuje, jak zákeřné mohou být urážky žen ucházejících se o veřejnou funkci. V závěru druhé přednášky Beardová navrhuje možnosti, jak pomoci ženám dostat spravedlivější podíl na moci, která určuje běh dějin. Zároveň upozorňuje, že pokud změna povede stejnou cestou a stejným tempem jako dosud, bude trvat ještě několik generací, než se ženy z okraje přesunou do centra moci. Nestačí si obléknout kalhoty, zkrátit vlasy a změnit tón hlasu.

Kniha obsahuje mnoho odkazů na známé i méně známé postavy z kulturní historie, proto je dobře, že se v ní nachází rejstřík. Stejně tak na konci knihy najdeme seznam vyobrazení, která Beardová použila k ilustraci svých tezí. Odkazy a doporučená literatura dokládají velký kulturní přehled autorky a čtenářům nabízejí další texty ke studiu. Různé odkazy na kauzy z posledních let jsou vítanou aktualizací mezi příklady z antiky a středověku. Perličkou na závěr je osvětlení, proč má obálka knihy podobu, jakou má.

Beardová dokáže jít rychle k jádru problému a její odkazy na antická díla jsou fundované. Je výborná v analýze a vysvětlování historických důvodů a jejich odrazu v současném světě. Díky doslovu zjistíme, jak jsou její analýzy jasnozřivé.

Feministické texty jsou mnohdy stále viděné jako agresivní a od světa odtržené pamflety. Mary Beardová ovšem jako jedna z mnoha dokazuje, že vidět nespravedlnost, psát o ní a snažit se o změnu jde i s humorem, noblesou a akademickou fundovaností.

Název    Ženy a moc
Autor            Mary Beardová
Překlad        Hana Ulmanová
Nakladatelství        Argo
Místo vydání        Praha
Rok vydání        2021
Počet stran        126
ISBN    978-80-257-3347-9