Návrat holešovické party

• 

Recenze

Vytvořeno 7. 3. 2012 1:00

Autor: Lenka Martinková

Kdo by neznal známou čtveřici z Holešovic stvořenou Vojtěchem Steklačem? Její příhody bavily už generaci rodičů dnešních školáků a jsou stále v oblibě. V nakladatelství XYZ tyto příhody vycházejí znovu a dokonce k nim přibyly i některé nové jako Pekelná třída a spol. – Souboj  v Dračí jeskyni.

Když čtenář slyší takový název, první, co ho napadne, je: fantasy! Svým způsobem má vlastně pravdu, kde jinde by se mohli objevit draci než právě v tomhle žánru?! Dokonce i sám autor ho udržuje v napětí až do poslední stránky a ani pak není všem překvapením konec.
Aleš, Mirek, Bořík a Čenda opět hledají klubovnu, ale nikde v okolí jejich bydliště není nic vhodného. To se má změnit řadou náhod, když si jejich kamarád Hugo, obývající hausbót v zátočině Vltavy, v nově otevřené tržnici pořídí amulet s kouskem dračího srdce. Bezmezně věří jeho kouzelné moci. Když se spolu se čtveřicí kluků vydá na výlet, který nemá žádný předem určený cíl, začnou se dít podivné náhody. Cestu jim má určit dračí srdce, takže není divu, když dojdou k neprosperující hospodě Dračí jeskyně.  A nebyl by to Steklač, kdyby se do příběhu nezamotaly spolužačky pánské čtveřice – Palhounová a Teckertová. Boj může začít…
Jak už je ve zvyku Vojtěcha Steklače, v příběhu nesmí chybět překvapivé náhody ani důmyslné lsti, jak se pomstít svým nepřátelům, nebo z bytu vyštvat „oblíbené“ příbuzné. O tom, jak se co nejtaktičtěji dostat během vyučování ze školy, nebo z dohledu rodičů, nemusím snad nijak dlouze mluvit, protože si to čtenáři jistě pamatují z předchozích dílů.
Ačkoli se většina Boříkových příhod odehrává v jeho rodných Holešovicích, tentokrát se jeho velká část přesune právě k hospodě Dračí jeskyně, jejíž součástí je i skalní sluj, ve které má vzniknout ideální klubovna. Jenomže okolí jeskyně je potřeba upravit, a tak tam kluci tráví většinu svého volného času.
Čtenáři, kteří četli ještě původní Boříky, by ze začátku mohli být ilustracemi nových příhod zklamaní. Zatímco dřívější Steklačovy knihy ilustroval Adolf Born, dnes jsou nově vydané příběhy doplněné dílem ilustrátora, komiksového kreslíře, spisovatele a scénáristy Vhrsti. Mladí čtenáři z jeho kreseb jistě budou nadšení, pamětníkům nějakou dobu potrvá, než jim přijdou na chuť, ale za nějaký čas ho i oni ocení.
Vojtěch Steklač způsobem sobě vlastním ukazuje školou povinným čtenářům, jak co nejúčinněji vytočit učitele nebo obměkčit rodiče, avšak asi nejdůležitější už navždy zůstane Boříkova teta a prostinké rady, jak na opačné, něžné pohlaví. To jsou problémy, které se táhnou napříč generacemi. Možná mladí mají názor, že si na všechno musí přijít sami, a přesto od svého okolí přejímají rady a zkušenosti. Proč by jim právě takovými učiteli nemohl být Bořík a jeho spolužáci z Pekelné třídy?

Ukázka z knihy:

„Tak jak mi potom vysvětlíš,“ řekla zvýšeným hlasem máma, „že se žádný výlet nekonal? Tos Boříkovi naletěl, nebo jsi ho snad kryl?“
(…)
„Dobře,“ řekl statečně táta, „povím ti tedy pravdu. Já jsem Boříka kryl.“
„Ale z jakého důvodu?!“ zvolala nechápavě máma.
„Poněvadž za to nemůže.“
„Za co nemůže?!“
„Že je v tom věku,“ řekl otec, „kdy kluci potřebují mít svou partu. Ale tomu ty nemůžeš rozumět.“
„Proč bych nemohla?“ podivila se máma. „Jenže rodina by snad měla být přednější, ne?!“
„Rodina,“ řekla táta, „je rodina. A kamarádi jsou zase kamarádi. Tohle se prostě do jednoho pytle házet nedá a ženský tomu nemůžou rozumět, protože jsou ženský.“
(Steklač, V.: Pekelná třída a spol. – Souboj v dračí jeskyni. Praha: XYZ, 2011, s. 139.)

Knihu Pekelná třída a spol. vydalo nakladatelství XYZ