
Lence Rožnovské vychází v nakladatelství Grada pohádková kniha pro prvňáčky Terezka a Šáša Šišulác. Knihu obohatila o ilustrace Magda Veverková Hrnčířová.
Šáša Šišulác je látkový kamarád malé školačky Terezky. Večer před usnutím mu Terezka povídá své prvotní prožitky ze školy a on ji na oplátku šeptá šepotání – pohádky ze světa dětí, věcí i pohádkových bytostí.
Lenka Rožnovská vystudovala český jazyk a občanskou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Nyní učí na Střední pedagogické škole a Střední zdravotnické škole v Odrách. Je autorkou knih pro děti, které na pokračování vycházejí v časopise Sluníčko (Kubík Šikulík, Případy detektiva Kláska a opičáka Joja, Strašidýlko Kamilek, Diňáci), a vydávají se rovněž knižně (Co dělá peřina, když je jí zima?). V nakladatelství Portál jí rovněž vyšla pohádková kniha František a jeho pohádky do postýlky.
Strašáci a strašpytlové
Květka a Bětka jsou dvě rošťácká dvojčata. Jednoho dne dostala Bětka po ránu nápad, že ze sebe holky udělají strašidla, a vylekají tak mamku s taťkou. A Květka dodala, že si je při tom vyfotí. Ujednáno! Děvčata si přes hlavu natáhla prostěradlo a vypravila se do ložnice. Rozrazila dveře a křičela: „Uááá. Bubnu.“ Rozespalý tatínek se úlekem dostal až pod postel a maminka začala křičet a utekla se schovat do skříně. Holky se radovaly, že se jim povedlo vystrašit rodiče a v rychlosti je celé vystrašené stihly i vyfotit. Fotku pak vytiskly.
Maminka a tatínek byli tak vystrašení, že nechtěli vylézt ze svých skrýší. Tatínek se bojí bubáků a maminka se bojí, že se strašidla prohánějí v kuchyni a všechno jim sní. Holky se tak přiznaly, že to ony byly ta strašidla. Rodiče se tedy dali hladově do jídla. Jakmile tatínek dojedl, prohlásil: „Maminko, já jsem se posilnil. Myslím, že bubáky přeperu.“ I maminka v sobě našla odvahu. Na to vyskočili ze svých skrýší, popadli děvčata a zlechtali je a rozcuchali jim vlasy, že opravdu nyní vypadala jako strašidla. Pohotový tatínek je vyfotografoval. Všichni se pak legračním fotografiím smáli.
Kniha Terezka a Šáša Šišulác je určena dětem, kteří právě začínají se čtením, prvňáčkům. V krátkých pohádkových příbězích pro začínající čtenáře nejen že ožívají obyčejné věci jako školní aktovky nebo kopačky, ale vystupují a čarují tu také skřítkové Bubínek, Zlobilek a Kokokovaříček a čarodějnice Kaňatá. Šáša Šišulác tak může patřit i ostatním dětem a bude vám šepotat o Terezce, o škole; a budou to veselé pohádky. Nyní stačí otevřít knihu plnou pohádek a pustit se do čtení.
Osmé šepotání
Terezka se těšila, až si se svým kamarádem Šášou Šišulácem bude pod peřinou šeptat. Musí mu něco říct.
„Šášo, víš, na co jsem přišla?“
„Na co, ty moje chytrá hlavičko?“ zeptal se Šišulác a zvesela zacinkal rolničkou.
„Už vím, jak by to měly hračky udělat, aby si s nimi hrály jen hodné děti.“
„To mě zajímá, povídej.“
„Když ve škole někdo moc a moc zlobí, paní učitelka mu do notýsku napíše černý puntík. Říká, že to je medicína pro zlobivce.“
Šáša s podivem otevřel pusu a Terezka pokračovala.
„Hračky by také mohly dětem dávat černé puntíky. A kdo by měl moc puntíků, ten by si s nimi nesměl hrát.“
Šáša Šišulác se rozesmál.
„I kdepak, my černé puntíky nedáváme. Ale na zlé a nepořádné děti máme taky metr.“
„Metr? Jaký metr, ten na měření?“
Šáša Šišulác se rozesmál ještě víc.
„I ne, kdepak. Terezko, to se jen tak říká. Mít na někoho metr znamená, že si víš s někým, kdo tě zlobí, rady.“
Knihu Terezka a Šáša Šišulác vydalo nakladatelství Grada