
Příběhy k vánočním svátkům neodmyslitelně patří. Copak samy o sobě nejsou připomenutím jednoho takového příběhu? A právě to mi přijde jako největší kámen úrazu: jen málokdy nějaký autor sepíše nové dílo, které by bylo inspirované tímhle příběhem, ale zároveň aby oslovilo i dnešního čtenáře.
Přesně toho ovšem docílil Stjepan Lice v knížce Dárek pro Ježíška. Hned na první pohled zaujme ilustracemi Doubravky Kolanovic. Přestože jsou moderní, zachovávají klasické zimní a vánoční motivy a hravě doplňují příběh o Benjaminovi.
Benjamin bydlí s rodiči a dědečkem v malém městě. Zatímco rodiče dokončují vánoční přípravy, dědeček vypráví vnoučkovi příběh o narození Ježíška. Ani neví jak, povedlo se mu usnout a Benjamin zatím beze stopy zmizel. Hledá ho celá rodina – nejdřív v bytě, pak v domě, ale když po něm není ani vidu ani slechu, vydávají se do města. Prozradím, že příběh nakonec končí šťastně, ostatně tak by to u vánočních příběhů mělo být, a malý Benjamin ještě všechny příjemně překvapí.
Benjamina se nejdřív chce vydat hledat jenom tatínek, ale co by to bylo za rodiče, kdyby se maminka nepřidala? V tu chvíli to vypadá, že doma zůstane dědeček s Benjaminovou sestřičkou Sárou (ta je ještě moc malá na to, aby mohla do příběhu nějak víc zasáhnout), nakonec se však rozhodne vnoučka hledat také. Postupně se k nim přidávají další lidé, kterým Benjaminův osud není lhostejný – prodavačka, policista, žebrák, sousedka a farář. Každý z nich vypráví svůj krátký vánoční příběh a všechny postupně splývají do jednoho, tedy Dárku pro Ježíška.
Bylo by zbytečné čtenáře tak kouzelného příběhu, jako je tenhle, zatěžovat popisy kulis. Toho se autor drží od samého začátku, také se dá říct, že se děj odehrává v domě ve městě a později se přesune na předměstí, jak se Benjamin snaží najít Ježíška a obdarovat ho. Hrdinové procházejí zasněženými ulicemi, občas zahlédnou oknem pohodu jiné rodiny, a přesto vědí, že nebudou šťastní do té doby, dokud chlapce nenajdou.
Při vyprávění jednotlivých postav má čtenář pocit, jako by mu sdělovaly něco důležitého, ale pořád nemůže přijít na to, co to je. Z dědečkova vyprávění pochází cesta na předměstí, další postava mluví o píšťalce, kterou kdosi dal malému Ježíškovi. A právě píšťalka je další spojující motiv.
Přestože nakladatel uvádí, že příběh je pro čtenáře od pěti do osmi let, čemuž odpovídá celé zpracování i ilustrace, pohladí po duši i starší čtenáře. Benjamin totiž překvapí tím, že udělal věc, která by nenapadla ani leckterého dospělého.
Ukázka z knihy:
„Všichni kupují dárky na poslední chvíli! Kdyby se takhle rozhodovali tři králové, co mají darovat Ježíškovi, nestihli by mu obstarat vůbec nic. Nebo by ho už v Jesličkách nenašli. V těch dobách se nedalo zajít do obchodu na rohu, muselo se putovat daleko.“
„Promiňte,“ přerušil ji Benjaminův otec, „nepřišli jsme nakupovat. Hledáme našeho synka. Odešel nepozorovaně z domova. Nevím, kam mohl jít. Mysleli jsme, že šel možná sem…“
Prodavačka se zamyslela:
„Ne, dnes odpoledne nebylo v prodejně ani jedno dítě. Jenom dospělí… Ale před nějakou chvilkou, možná před půl hodinou, se mi zdálo, že podél výloh někdo prošel, někdo asi takhle malý…“ a ukázala rukou.
(Lice, S.: Dárek pro Ježíška. Praha: Portál 2012, s. 23.)
Knihu Dárek pro Ježíška vydalo nakladatelství Portál