
Již Jan Amos Komenský razil tezi, že škola (výuka) má být hrou, protože si hraje jen ten, kdo si hrát chce. A tak i učen by měl být pouze ten, kdo chce být vyučován.
Na tuto pravdu, kterou si Učitel národů ověřil vlastní zkušeností, se stále zapomíná a do učení jsou nuceni i ti, kteří se učit nechtějí a ti co by se i učit chtěli, tak jsou mnohdy přístupem natolik otráveni, že už se ani učit nechtějí. A pak se divíme, že úroveň vzdělání je i přes vyhozené miliardy, a neustále se zvyšující počty absolventů středních a vysokých škol, prach malá.
Výše zmiňovaný J. A. Komenský kladl také velký důraz na předškolní vzdělávání. Díky Bohu, alespoň v tomto ohledu se my potomci našich předků, kteří Komenského vypudili z jeho vlasti, držíme jeho myšlenky. Kniha, o které vám dnes chci povědět, je toho příkladem. Je určena právě předškolákům a prvňáčkům. První co se děti na základní škole učí je krom počítání také čtení a psaní. V této knize autorka seznamuje děti s písmenky. A aby se děti rády písmenka učily, tak je s nimi seznamuje po vzoru Komenského hravou a zábavnou formou.
Autorkou knihy je Zuzana Pospíšilová (1975), která vystudovala psychologii na Filosofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Žije a pracuje v Ostravě. Svou spisovatelskou kariéru začala publikováním v dětském časopise Sluníčku. Nyní má na svém kontě asi 150 publikací a 20 překladů. Ilustrace ke knize vytvořila Jana Valentovičová.
Kniha, jak její název napovídá, je věnována abecedě a to hravě. Děti se zde seznamují s písmenky abecedy za pomoci pohádek, říkanek a úkolů. Každému písmenku je v knize věnována dvojstránka. Na levé straně dvojstránky se nachází krátká pohádka, která se vždy vztahuje k danému písmenku. Zatímco pravá strana obsahuje krátkou básničku a několik úkolů, například aby děti vyjmenovaly věci ve svém okolí, začínající na dané písmeno apod. Celá kniha je navíc plná krásných ilustrací, které obzvláště ty menší děti ocení.
Opět i tuto knihu jsem zkoušel na svých dětech a na základě jejich reakcí mohu knihu doporučit. Mladší syn byl rád, že mu čteme (je ale ve věku, kdy mu je ještě jedno co) a ten starší propadl kouzlu písmen natolik, že se při cestě do města, školky, na nákup musíme zastavovat u každého auta, dokud si nepřečte jeho spézetku.
Knihu Hravá písmenková škola vydalo nakladatelství Grada