Škola pohádkového kouzlení

• 

Recenze

Vytvořeno 11. 4. 2013 3:00

Autor: Jitka Libigerová

Byla nebyla jedna pohádková škola, kam všechny děti chodí, aby poznaly kouzelnická tajemství. Co se přihodí pohádkovým bytostem, se dozvíte v knize Škola pohádkového kouzelní od Lenky Rožnovské. O bohaté ilustrace se postarala Magda Veverková Hrnčířová. Knihu vydalo nakladatelství Grada.

 

O tom, že i pohádkové bytosti mají své děti a vnoučata, není pochyb. Ježibaba z perníkové chaloupky pečuje o Medovníka a Marlenku, dcera Líného Honzy se jmenuje Honzička Peciválová, vodníci Hastrmánkové mají zase svoji šikovnou dceru Vodomilu, rodiče Hejkalovi kluka Tónina Halekala, do loupežnického rodu patří Davajsem Všechnober a Karolínka Čáryrádová je dcerou pana kouzelníka a učitele Čáryráda.

Pan učitel Čáryrád učí v pohádkové škole děti kouzlům. Všichni žáci se i přes první nezdary kouzlit skutečně naučí. Naučí se i číst. Medovníkovi to nejprve moc nejde, ale chytrý pan učitel hned ví, kde se stala chyba. Medovník totiž potřeboval kouzelné čtecí brýle, které jsou ukovány z klikyháčkových písmenek a skla mají poseta mušími křídly, aby kouzelnické čtení bylo lehké jako mušky. A ejhle, teď šlo Medovníkovi čtení jako po másle.

Od té doby, co umějí malí kouzelníci číst a psát kouzelné klikyháky, je pro ně kouzlení hračka. Proto je jednou ke konci hodiny vyzval pan učitel Čáryrád, aby udělali kouzelnický úkol. Měli vykouzlit něco, co by jejich rodičům pomohlo v domácnosti. Marlenka s Medovníkem vykouzlili jejich babičce, která se o ně stará, protože rodiče pracují až v dalekých Pardubicích, kde učí Pardubičáky péct perník, perníkový klobouk. K čemu ho využili, se nechejte překvapit v knize. A jak dopadli ostatní kouzelníci? Stihli všichni splnit svůj úkol včas? Také se dozvíte, jak žáci vykouzlili pro nachlazeného pana učitele čaj.

Bohatě ilustrované pohádkové příběhy vypráví o kouzelné škole, kam chodí všechny pohádkové děti, aby poznaly kouzelnická tajemství. Žádný učený však z nebe nespadl, malí kouzelničtí učňové svoje čáry máry někdy pěkně popletou. Za zmínku jistě stojí i školnice Úsměva, která je výjimečná tím, že nosí pestrobarevnou sukni plnou kapes. To je páni vynález! V každé kapse má veledůležité pomůcky, bez kterých se žádná školnice neobejde. Neobyčejný je i kuchař Hamito, který do třídy vjel na kolečkových bruslích a v obou rukách držel talíře plné nudlí, avšak takových, jež byly poskládány do nejkrásnějších staveb světa. Děti si tak mohly pochutnat na Eiffelově věži či Cheopsově pyramidě. Pohádky jsou určeny pro děti od čtyř let, ale potěšit mohou i starší předškoláky.

Pan učitel Čáryrád se nechal přesvědčit a začal odříkávat kouzlo, které znají jen dospělí kouzelníci. Mumlal, děti mu nerozuměly, ale nestačily se divit. Duhák se nafoukl, už jen z něho velký létací balon. Změna se děla i s panem učitelem a se slečnou školnicí. Rostli a rostli. Potom chytili Duháka za vousy, každý z jedné strany a pan učitel vyzval děti: „Tak hup, nelekovat, nemeškat, nastupovat.“ Děti se svými zvířátky naskákaly panu učiteli a slečně školnici do kapes. Kocour Duhák se vznesl a vyletěl oknem ven. „Vzhůru na výlet! Hurá!“ křičí pan učitel. Děti letí do sedmého pohádkového nebe. Za svou píli dostaly nejlepší odměnu, jaká se v kouzelné škole dává.
(ROŽNOVSKÁ, L.: Škola pohádkového kouzelní. Praha: Grada, 2013.) 

Knihu Škola pohádkového kouzelní vydalo nakladatelství Grada