Dětský smutek za prkennou ohradou

• 

Recenze

Vytvořeno 14. 6. 2013 3:00

Autor: Petr Kuběnský

Před několika týdny získal známý ilustrátor a autor knih pro děti Pavel Čech trofej z nejprestižnějších - Magnesii Literu za svůj komiks Velké dobrodružství Pepíka Střechy. Pro fanoušky, kteří Čechovu tvorbu sledují už od saudkovsky laděného alba Dobrodružství Honzy Štíska (1990), to bylo jistě velké zadostiučinění. Havlíčkobrodské nakladatelství Petrkov si proto nemohlo vybrat lepší chvíli pro reedici jeho úspěšné knihy Tajemství ostrova za prkennou ohradou, za niž brněnský spisovatel získal před třemi lety cenu Muriel za nejlepší původní český komiks.

Reedice je vítaná nejen proto, že titul už byl přes rok beznadějně rozebraný, ale i z toho důvodu, že kniha se sympatickým koktavým hrdinou Pepíkem Střechou na Tajemství ostrova v rovině četných odkazů přímo navazuje. Ostrovem z titulu grafického románu je míněn prostor malého zarostlého továrního komplexu, který si za svůj útulek a klubovnu zvolí chlapecká parta, sdružená okolo Jindry, hlavního hrdiny. Historie továrny a příběh jejího někdejšího majitele zde běží jen jaksi na pozadí, jako dráždivé mystérium, které vybízí k odhalení, ale po "foglarovsku" odhaleno být také v úplnosti nesmí. Je radno si všimnout, že dodnes nejoblíbenější kniha nestora české pedagogiky nese název ZÁHADA hlavolamu. Stínadla jsou provokativní právě proto, že nikdy nemohou být propátrána a zvěcněna zcela. Pavel Čech tuto kompoziční zásadu přejal beze zbytku. Ostatně nikoli nadarmo je jeho oblíbeným citátem Ecovo "...a odhalené tajemství nemůže přinést nic než zklamání". Ve Velkém dobrodružství Pepíka Střechy se tudíž autor k dávné historii fabriky vrací, ale snad jen proto, aby dětskému čtenáři ještě víc zamotal hlavu.

Děj Jindrova příběhu je epizodický, což je pro Čechovu tvorbu typické. Více než na rozvíjení kontinuální fabule se zaměřuje na drobné epizody z klukovských eskapád, jako je kreslení mapy ostrova, výroba týpí či shánění peněz na koupi člunu. Autorova vyzrálost (a Tajemství ostrova je v tomto ohledu důležitým mezníkem vývoje Čechovy poetiky) se zde projevuje v tom, že již dříve užívaná fragmentárnost, coby prvek stylové výstavby, zde má poprvé své motivické opodstatnění. Komiks je totiž vyprávěn z perspektivy již stařičkého Jindry, který bojuje v nemocnici o život a, jakkoli to v kontextu dětské literatury může působit jako kuriozita, vzpomínky se mu vracejí v halucinačních záblescích, což ospravedlňuje nekontinuální tok děje.

Pro knihy Pavla Čecha je typická nostalgická útěšnost, ale zároveň také fakt, že s oblibou sahají po komplikovaných tématech, která nejsou v literatuře pro děti dvakrát typická. Dospělý hrdina ilustrované novely O zahradě se potýká s nemožností návratu do chlapeckých let. Pepík Střecha zase podstupuje nelehký přerod z dětství k dospívání a bojuje především o nalezení vlastní identity. Pro Tajemství ostrova za prkennou ohradou je nejdůležitějším motivem vyrovnávání se se smrtí blízké osoby a s předzvěstí smrti vlastní. Toto téma je přítomné v četných paralelismech a díky zdravotnímu stavu a časovému odstupu vypravěče je implicitně rozestřeno po ploše celého syžetu. Nepatřičné se to může zdát jen v případě, že jste se v mládí nepotkali s fenomenálním románem Astrid Lindgrenové Bratři Lví srdce. Tajemství ostrova za prkennou ohradou ve mně vyvolalo stejně příjemný pocit lehké melancholie, jakou jsem pociťoval v devíti letech u stařičké severské fantasy. A když k tomu připočtu suverénní výtvarný projev míchající odstíněné olejomalby s chytře využitými postupy koláže, soudím, že hledáte-li dobrodružnou knihu pro svou ratolest, která zároveň říká něco důležitého o životě, není proč váhat. Jen pozor, ať váš potomek nevidí, že mu při čtení nahlížíte přes rameno.

Knihu Tajemství ostrova za prkennou ohradou vydalo nakladatelství Petrkov