Rozkvět lidské bezradnosti

• 

Recenze

Vytvořeno 6. 4. 2011 2:00

Autor: Petr Měrka

Na začátek stojí zcela jistě za zmínku 3 jména hlavních zosnovatelů počinu nesoucího název odvozený od nakladatelství Labyrint – Labyrint revue. Jde o Joachima Dvořáka, Karla Císaře a v řadě neposlední Ondřeje Kavalíra. Jak sami uznáte, už jenom ona jsou zárukou vkusu a elegance. Toto mé tvrzení by se samozřejmě mělo brát jako nadsázka, nicméně fakta jsou fakta.

Jedná se o tiskovinu ryze kulturního charakteru, která vychází každoročně, a to sice jako dvojčíslo. To zatím poslední 27-28 je současně i jubilejní, jež završuje dvacetiletou existenci tohoto magazínu. Je velká škoda, že ekonomická situace nedovoluje, aby tento časopis vycházel v poněkud útlejší podobě, na křídovém papíře a více barevně zpracován každý měsíc – což by si bezesporu zasloužil.

Letošní číslo nese podtitul: Přitažlivost dekadence. Dekadence značí úpadek a rozklad. Za typicky dekadentní by se dala považovat i taková aktuální vláda České republiky, která úspěšně likviduje kulturu a zakládá si na sociální genocidě.

Labyrint revue je svým způsobem bedekrem (nejen) současného umění, jež se snaží zachytit ve všech jeho podobách a formách. Své místo v něm má tedy nejen literatura, ale ne nepatrnou složku tvoří výtvarná stránka. Najdeme v něm však i teoretické části zasvěcené divadlu či filmu. Letos se jedná konkrétně o takzvané cool drama, pro něž je příznačné užití drastických vyjadřovacích prostředků za účelem přivést diváka šokem k reflexi soudobého světa. Perverzí a odporností se ho snaží přinutit konstruktivně se zamyslet nad jeho stavem a dalším směřováním. Z filmové teorie samozřejmě nemůže chybět žánr hororu. Za zmínku také stojí prezentovaná publikace Zde jsou psi editorů a autorů Michala Nanoru a Martiny Overstreet. Zde cituji: „Česko je barbárie, vizuálně negramotná. Lidí, kteří by se soustavně zabývali obaly, celkově pojímali projekty nebo i labely, je poskrovnu (jedním takovým je Petr Krejzek, ReDesign.)“ Na tomto příkladu je zřetelně patrná universalita témat, jimiž se Labyrint revue zaobírá.

Asi pak nejzajímavější jsou však eseje, čímž Labyrint revue prokazuje svým pravidelným, ale i těm nahodilým čtenářům velkou službu. Dýchne z nich totiž na vás projev svěží a zároveň neotřelé inteligence, která výrazně kontrastuje s všeobecnou tupostí současnosti, kdy převážné stádní mase stačí sledovat bednu a věřit dezinformacím uváděným v médiích typu Blesk, avšak ani zpravodajství České televize z toho nevyjímaje. Z moderního světa se vytrácí objektivita, nadhled a především pak vzájemná lidská solidarita. Vymazali jsme ze své paměti Mojžíšovo desatero, a ocitli se tak v mravním bahně. Jediná hodnota, kterou vyznáváme, jsou peníze. Musíme je vyznávat, jinak skončíme na ulici. V tomto ohledu si obzvláště zaslouží pozornost Emil M. Cioran. Z uvedených rozhovorů pak ten vedený Ondřejem Kavalírem s Josefem Vojvodíkem a za přečtení určitě stojí i ten připravený Tomášem Lahodou s Captainem Beefheartem.

Z literární části je pak naprosto neopomenutelný a vyloženě dekadentní Bret Easton Ellis. Za česko-slovenskou sekci bych uvedl alespoň Miloše Urbana, kterého už můžeme řadit ke klasikům české prózy a jež je hojně překládán v zahraničí.

Upozornit by šlo na spoustu dalších autorů, témat, teorií a různých zamyšlení, ale to už musíte učinit aktivně vy sami. Proto neváhejte a oblažte své nitro v našich skromných podmínkách tak ojedinělým projektem, jakým Labyrint revue neoddiskutovatelně je.

Před neprodyšným stavem sterilní nehybnosti varuje „skandální“ Jungův sen, v němž Bůh sedící na zlatém trůnu nechá spadnout obrovské hovno na katedrálu.
(kol. autorů: Labyrint revue 27-28: Přitažlivost dekadence. Labyrint: Praha, 2011, s. 20)

Nové číslo Labyrint revue vydalo nakladatelství Labyrint