Příživník aneb jak si šikovně vydělat na jídlo

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 11. 2010 1:00

Autor: Andrej Lobotka

Třetí největší a nejlidnatější stát světa. Tyto dvě indicie stačí, aby většina lidí identifikovala krajinu, o které se mluví, a to Čínu, při jejímž vyslovení nám myslí proběhnou další slova: Peking, Šanghaj, jüan, komunizmus, Tibet, lidská práva, mučení, olympiáda. Čína je zemí, o které se hodně píše, téměř všichni o ní vědí alespoň něco málo, každý z nás má kusé informace, které se k nám prostřednictvím tiskových agentur dostanou. Jaký je však skutečný život ve stínu velké čínské zdi? Jak se daří obyčejným lidem?

Geling Yan se narodila v Šanghaji a živila se jako novinářka a spisovatelka. První román jí vyšel v Číně v roce 1985, avšak po masakru, který se odehrál na náměstí Nebeského klidu, se rozhodla emigrovat. Odešla do USA, kde od té doby vydala mnoho románů, mezi nimiž byla i filmově zpracovaná povídka Vyobcovaná (Xiu Xiu – The Sent Down Girl). Původně psala čínsky, avšak román Příživník z roku 2006, který se nyní dostává do českých knihkupectví, byl jako první napsaný v angličtině. Teď nám ho přináší nakladatelství Kniha Zlín i v českém překladu.

Na dvě stě dvaašedesáti stránkách nás autorka zavede do Číny dvacátého prvního století a bude nám vyprávět svižný a přímočarý příběh, který nás neubíjí dlouhými opisy či úvahami. Namísto toho nás se situací v krajině seznámí očima obyčejného, prostého robotníka, vesničana žijícího ve velkoměstě, který se díky mnoha náhodám podívá pod pokličku světa plného korupce, dozoru a cenzury, lhostejnosti i skutečné lásky, strachu a víry lidí doufajících, že jim někdo určitě pomůže.

Z příběhu není cítit beznaděj či rezignovanost obyvatel Číny. Spíš jejich víra v budoucnost, v spravedlnost. „Přesně jako jeho vlastní rodiče považuje strýček Paj každého za svého spasitele. Ne, vlastně je to, jako kdyby věřil, že každý může být jeho spasitelem, když si to strýček Paj bude usilovně přát.“ (Geling, Yan. Příživník. Zlín: Kniha Zlín, 2010, str. 225.) Avšak sama autorka se v knize ptá: „Proč člověk vypadá tak uboze, když má zoufalou naději?“ (Tamtéž, str. 137.) Možná tím chce říct, že i když její postavy doufají, tak výsledek, který si pro ně přichystal život, nebude veselý.

V knize na nás nečekají žádné statistiky, ekonomické grafy, prognózy nebo politická vyhlášení, porovnávání s jinými státy či silná odsuzující slova. Čeká nás jen osud obyčejných lidí, kteří mnohokrát ani neví, proč se jejich život musí řídit tak přísnými a častokrát nesmyslnými pravidly, jakými se řídí.

Kniha je tou pravou volbou pro všechny zvědavce, kteří se chtějí blíže seznámit se světem východu a jeho obyvateli. Bez přikrášlování a zároveň bez zbytečného zveličování se na jejích stránkách podíváme na „lidožrouty a hovnožrouty“ vysávající obyčejné zemědělce a robotníky.

Knihu Příživník vydalo nakladatelství Kniha Zlín